(pokračování příběhu): Vrah, v té době již značně potřísněn i vlastní krví, se vrátil do domku a spěšně se opláchl. Prohledal dům, ale našel pouze pár rublů a polských zlotých. Spolu s klíčky od auta poté odcizil televizor a několik pneumatik. Věci pak naložil do osobního vozidla zavražděného majitele.

Ještě než opustil statek, vrátil se k mrtvole ženy. Z oka a krku ji vytáhl nože, které odhodil do hořících kamen. Hlavu oběti pak zavázal do trika a rukávy utáhl kolem krku na uzel. Před odchodem jí přes hlavu spěšně přehodil kus nalezeného hadru. Všechno pozamykal a klíče zahrabal do písku vedle domu.

Když usedal do auta, bylo již po půlnoci. V hlavě měl jediný cíl – co nejrychleji opustit tuto republiku. Značně dezorientován tmou i neznámou krajinou však téměř celou noc bloudil. Na hraniční přechod v Královci dorazil v ranních hodinách. Hraniční kontrolou však již neprojel. Policista, konající službu, si totiž všiml cizincova nejistého chování. Mladík měl navíc patrné řezné poranění ruky a na oděvu skvrny od krve. Následovala důkladná prověrka osoby a kontrola automobilu, při které se potvrdilo prvotní podezření, že se jedná o odcizené vozidlo. Podezřelý byl okamžitě zadržen a předán kolegům z kriminální policie.

Po základní škole, kterou Oleg vychodil s vyznamenáním, vystudoval střední zdravotnickou školu. V Charkovské oblasti, kde vyrůstal, vystřídal několik zaměstnání, včetně dělnických profesí. Na formuláři o přijetí do vazby je jakoby ironií osudu uvedena věznice Charkov, coby jeho poslední zaměstnavatel.   (pokračování příště)

Lenka Burýšková