(dokončení z minulého týdne):
Jindřich K. žil v domku se svojí družkou a jejím dvouletým synkem. Seznámili se před necelými třemi lety.

Pavla K. tehdy přijela ze Slovenska do Čech na návštěvu ke svému strýci. Skutečnost, že byla těhotná a věkový rozdíl mezi ní a Jindřichem činil třicet let, ho nijak neznepokojovala. Osudného dne se Jindřich cítil již od rána nezvykle unavený. V jeho letech to ale nebylo nic neobvyklého. Navíc měl kolem domku spoustu práce a bylo horké počasí.

Když pak odpoledne přišla na návštěvu sousedka a on se u kávy rozhovořil o svých plánech dalších stavebních úprav domku, znovu pocítil, jak je zesláblý. Konečně ulehl na válendu a čekal na svou družku, která šla se synkem sousedku vyprovodit. Pavla K. později vypověděla, že když se vracela ke stavení, uslyšela zřetelně dva výstřely, vycházející z jejich obydlí.

Vběhla prý s dítětem v náručí dovnitř a hrůzou se jí podlomila kolena. Svého druha nalezla s prostřelenou hlavou. Aniž by však cokoliv podnikla, opustila domek a nechala se odvézt do druhé vesnice ke svým příbuzným, kterým oznámila, že se její druh zastřelil. Její chování neodpovídalo prožitému traumatu ani ve chvíli, kdy na výzvu svého strýce oznámila smrt svého partnera policii. V průběhu vyšetřování byla provedenou rekonstrukcí a kriminalistickými expertizami jednoznačně vyvrácena sebevražda.

Pavla K. kriminalisty neustále přesvědčovala o své nevině. Zpochybňovala i svědecké výpovědi svých příbuzných a neustále opakovala, že proč by to dělala, že měla druha přece ráda. „Už jednou jsem se přiznala a jak to dopadlo! Do vězení už nikdy nepudu," řekla nakonec jednomu z vyslýchajících policistů.

Zločin, jehož se dopustila, nebyl totiž jejím prvním. Ve svých čtyřiadvaceti letech zavraždila několika údery kladivem a sekyrou šestaosmdesátiletou stařenku, které pak odcizila nástěnné hodiny.

Soud ji poslal do vězení na třináct let. Po osmi letech byla ale amnestována. Vzdor jejímu zapírání se podařilo kriminalistům prokázat, že šlo o předem plánovanou úkladnou vraždu. Svého druha pomocí léků uspala a poté zavraždila.

Jak se později ukázalo, jediným mimořádně stresujícím faktorem, který ji nakonec dohnal k druhé vraždě, byly stále častější hádky mezi oběma partnery a s nimi spojená hrozba rozpadu jejich vztahu.

Pavla K. podstoupila psychologické i psychiatrické znalecké vyšetření a byla odborníky označena za osobnost výrazně chladnou.

Pod tíhou důkazů byla nakonec usvědčena a odsouzena k výjimečnému trestu v trvání dvaceti let.

Lenka Burýšková