Pachatel ukradl výplaty zaměstnanců, takže se tehdy jednalo o dnes už neexistující trestný čin rozkrádání socialistického majetku. Zatímco tehdejší lapkové odešli od soudu s více než desetiletými tresty, v současnosti by jim zřejmě hrozila jen podmínka.

Na začátku února přepadl jeden pachatel pracovníka okresního národního výboru, který nesl v tašce (!) výplaty pro zaměstnance tohoto úřadu; jednalo se o částku kolem 220 tisíc korun. Přepadení se odehrálo beze zbraně. Pachatel vytrhl zezadu tašku s výplatami, utíkal ke komplici směrem ke Starému náměstí a odjeli pryč autem. Policisté z celého okresu pátrali 14 dní téměř bez přestávky.

„Vidím to jako dnes, sloužil jsem tehdy teprve půl roku. Zazvonil telefon, na druhém konci mi přepadený pracovník oznamoval, co se stalo. Mladej, nedělej si ze mne srandu, reagoval nadřízený. Do té doby se tu nic podobného totiž nestalo,“ vysvětluje nynější šéf rychnovských kriminalistů Zdeněk Hlaváček.

Bylo asi 15 stupňů pod nulou. Poslali ho na křižovatku k hotelu Labuť, kde měl zapisovat průjezdy vozidel. Ani si nestačil vzít kabát a vyrazil v polobotkách a saku. Dostal vysílačku, která mu za půl hodiny zamrzla, tudíž nemohl s nikým komunikovat, mráz nevydržela ani propiska, takže toho mnoho nezapsal. Když viděla zimou „vibrujícího“ mladého policistu žena z nedalekého domu, nosila mu čaj. „Protože jsem byl mladý, netroufl jsem si opustit stanoviště. Zapomněli na mě, takže jsem tam stál od dvou odpoledne do sedmi večer,“ popisuje Hlaváček s úsměvem svoje „zmrzlé“ začátky a dodává: „Pak jsem dělal „podržtašku“ staršímu a zkušenějšímu kolegovi a učil se na prvním větším případě.“

Policisté prověřovali stovky lidí a spoustu jich dostali nechtěně do problémů. Vyplašené oči některých mužů měli policistům naznačit, že zrovna byli někde úplně jinde, než tvrdili manželce, další policistům lhali, protože měli na vrubu drobné krádeže. Hlaváčka potkalo při rozluštění případu další překvapení. Druhý pachatel, který čekal s autem na komplice, byl jeho známý. Policisté přišli na to, že zloděj měl peníze pečlivě schované – zabetonoval je do odpadní jímky.

Čin zlodějů byl kvalifikován jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, což byl na konci 70. let minulého století těžký zločin. „Pachatelé dostali určitě více než deset let,“ vzpomíná kriminalista. Původce zločinu spáchal sebevraždu, druhý si odseděl část trestu a dodnes žije spořádaným životem.
V současnosti by jejich případ zřejmě nebyl posuzován jako loupež, ale jako krádež. „Pochybuji, že dosud netrestaný pachatel by dnes za něco podobného dostal nepodmíněný trest odnětí svobody. Odešel by zřejmě jen s podmínkou,“ konstatuje Hlaváček.

Kriminalisté by se však v současnosti také pohybovali v úplně jiných číslech. Dvě stě tisíc by na platy zaměstnanců městského úřadu nestačilo. A výplaty v tašce? V době elektronických bankovních operací a anonymních internetových krádeží to zní jako pravěká pohádka.