Řekne-li se vlakové nádraží, většina z nás si vybaví rozlehlou halu s mnoha lavicemi, informačními tabulemi o příjezdech a odjezdech vlaků, kiosky s občerstvením a tiskem, ale především velké množství lidí, kteří se po hale pohybují. A to nejen v denních, ale i nočních hodinách. Jistě si pak dokážete představit, o co složitější je vyšetřování vraždy, která se stala v kiosku takové nádražní haly,  a navíc ještě v noci.

Tělo ve skladu

Vedoucí provozovny firmy, které patřil kiosek v nádražní hale v České Třebové, přijížděla do zaměstnání před šestou hodinou ranní. Bylo všední a chladné únorové jitro roku devadesátého druhého.

Když vystupovala před budovou nádraží ze svého vozu do rozbředlého sněhu, netušila, jaký hrůzný obraz za pár okamžiků spatří. Po příchodu do budovy jí kolegyně řekla, že kiosek je zavřený.

To ženu zneklidnilo. Má být přece otevřen nonstop a noční službu do šesti hodin má Maruška. Trochu svéhlavá, ale spolehlivá usměvavá mladá slečna. Co se mohlo stát? Ještě včera večer se s ní krátce pozdravila a jen tak z legrace jí řekla, aby nezlobila. Vzpomněla si, jak se Maruška usmála a kývla hlavou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mladá prodavačka měla z nějakého důvodu přerušit pracovní směnu. Když vedoucí vešla do kiosku, na první pohled se zdálo být vše v pořádku.

Na stolku v zadní části místnůstky ležel dokonce rozepsaný dopis s oslovením „Ahoj miláčku“. Pak si ale vedoucí najednou všimla vysypané zásuvky a vzápětí zjistila, že dveře do chodby ke skladu nejdou otevřít. Musela proto do nich silněji zatlačit. To již přicházeli další zaměstnanci. Pohled, který se jim záhy naskytl…! Leželo zde bezvládné tělo mladé dívky.

Její hlava spočívala pravou tváří a spánkem na podlaze. Vlasy, které měla sepnuté do ohonu, smáčela velká kaluž krve, která vytékala z pod těla nebohé. Bílý pracovní plášť, černé elastické kalhoty, bílé ponožky i pantofle byly potřísněny krví.

Zatímco přivolaný soudní lékař zjišťoval četnost smrtelných zranění, policisté zahájili vyšetřování brutální vraždy.

Technici objevili na místě činu několik trasologických stop po sportovní obuvi, z nichž některé byly zvýrazněny zaschlou krví.

Zanedlouho měli kriminalisté informace o tom, že zavražděná měla hodně kamarádek a kamarádů, kteří ji navštěvovali i v kiosku. Zejména v noci byla Marie ráda, že jí služba rychleji ubíhá a že nemusí být sama. (pokračování příště)