(pokračování z minulého týdne): Před přáteli se několikrát zmiňovala o nebezpečí při nočních směnách. Již v minulosti ji někdo v okénku kiosku nepříjemně obtěžoval. Dobře věděla, že na pracovišti jsou soukromé návštěvy zakázané. Protože se však bála, snažila se obvykle, aby u ní přátelé pobyli co nejdéle.
Byla s nimi domluvena, že budou vpuštěni poté, co zaťukají na vchodové dveře a ozvou se. Jedna z uvažovaných verzí se začala kriminalistům rýsovat jako velmi reálná.

Podle specifických okolností zločinu mohl být pachatelem vrstevník, kterého oběť znala. Mohli spolu pobývat při nočních směnách v zadní části kiosku, kam není od okénka vidět. Mohl se o ni ucházet, případně na ni žárlit. Pravděpodobně nevyrovnaná, nervově labilní a impulzivně reagující psychopatická osobnost. Pachatel musel být ve finanční tísni. Zjistilo se, že chybějí peníze z tržby.

To vše burcovalo „mordpartu“ k intenzivní činnosti. Následovaly desítky prověrek, vytěžování, výslechů. Okruh potenciálních pachatelů se stále zužoval. Nakonec se před kriminalisty ocitl i Petr K., který se posléze k loupežné vraždě přiznal.

Téměř všichni pachatelé nejzávažnějších trestných činů vykazují určité varovné signály již řadu let před tím, než se dopustí toho nejhoršího. Petr nebyl žádnou výjimkou.

Jeho krátký život byl na problémy více než bohatý. Ve škole špatně prospíval, měl konflikty s autoritami. Učební obor nedokončil. Dokonce ani na vojnu nebyl odveden, dostal modrou knížku.

Protože hodně pil, nocoval i na záchytce. Nekvalifikovaná zaměstnání střídal téměř stejně často jako dívky. Kvůli jedné se pokusil o sebevraždu. Jako mladistvý byl podmíněně trestán za krádež. Svou bývalou družku ohrožoval nožem. Pod podšívkou bundy nosíval ukrytou dýku.   (dokončení příště)