Ženě, která neunesla svoji tíživou situaci, kdy zůstala na všechno sama. Bez rodinného zázemí, bez peněz – a se čtyřmi dětmi. A rozhodla se zvolit smrt pro své nejbližší, všechny děti, které porodila. Stejný osud chtěla vybrat i pro sebe.

Stále tvrdí, že si nic nepamatuje

Verdikt o nejtěžším trestu, který náš právní řád připouští, nicméně odvolací senát přece jen poněkud zmírnil.

Podle návrhu státní zástupkyně Evy Prskavcové zrušil původní doložku stanovující, že se doba strávená ve výkonu trestu nezapočítává do lhůty pro podmíněné propuštění.

„Znamená to, že po dvaceti letech může odsouzená požádat o propuštění na podmínku," vysvětlila Deníku Eva Prskavcová.

Soudce Jiří Lněnička zdůraznil, že s takto otřesným zločinem se jeho senát za 20 let praxe nesetkal.

Na zařazení Zienertové do kriminálu s nejpřísnějším režimem, do věznice se zvýšenou ostrahou, se ani po úpravě verdiktu nic nemění. Beze změny zůstalo také rozhodnutí o náhradě škody – Zienertová má vyplatit 251 090 korun bývalému partnerovi. Jde o náklady pohřbu nejmladší oběti a odškodnění za smrt jeho dcery.

Čin, kterého se zoufalá matka dopustila, šokoval před rokem celou republiku. Loni 2. září dopoledne vzala v domě v Širokém Dole na Svitavsku do ruky nůž – a rozhodla se všechny problémy vyřešit jednou provždy: zavraždila své děti ve věku od dvou měsíců do osmi let. Podle znalců volila takzvanou rozšířenou sebevraždu. V dokonání vlastní sebevraždy jí však zabránil příjezd policejní hlídky.

I za této situace ale žena svůj boj o smrt nevzdávala – úmyslně propadla otvorem v podlaze z půdy do stodoly. K vyšší spravedlnosti se tím ale nedostala. Její činy zatím soudí pouze ta světská.

Své jednání Zienertová odvolacímu senátu nevysvětlila. Zopakovala to, co tvrdí od počátku. Ani její obhájce Bohumil Budínský prý od ní nikdy neslyšel nic jiného. „Já si to nepamatuju," soukala ze sebe obžalovaná zajíkavě a s pláčem. „Já opravdu nevím, co se stalo…"

Žena, jejíž osudy napovídají, že zjevně neměla štěstí na výběr životních partnerů, v minulosti uvedla, že si nedokáže vzpomenout na většinu momentů ze svého života. Nejen na to, jak vraždila. Prý si ani neuvědomuje, že by kdy měla nějaké děti.

Žádnou duševní chorobou netrpěla

Takový případ ztráty paměti je podle znalců netypický. Psychiatr Petr Stožický a psycholožka Blanka Zapletalová se nicméně shodli, že žena netrpěla duševní chorobou ani poruchou – a musela si dobře uvědomovat, co páchá, když v době činu nebyla ani pod vlivem alkoholu nebo léků.

O jejím cílevědomém konání svědčí podle státní zástupkyně Prskavcové i cílevědomé počínání na místě činu. „Šlo o jednání racionální a promyšlené," zdůraznila žalobkyně a připomněla, že vraždění bezbranných dětí bylo plánovité a matka se mu věnovala po delší dobu.

„Není důvod renomovaným znalcům nevěřit," odmítla Prskavcová návrh obhajoby na vypracování nových znaleckých posudků.

K dispozici jsou ostatně i poznatky dalších odborníků, získané během pětiměsíčního pobytu obžalované na psychiatrii v Brně. Znalci vypracovávající posudky si totiž sami vyžádali ústavní pozorování.

Stejný přístup jako státní zástupkyně měl i odvolací senát. „Kvalita znaleckého posudku nebyla dostatečně 
kvalifikovaně zpochybněna," konstatoval Lněnička, jenž nevidí důvod k tomu, aby byl zadáván nový posudek.

Odvolací soud, stejně jako prvoinstanční senát v Hradci Králové, vychází z toho, že pachatelka vraždící své děti byla příčetná a její ovládací i rozpoznávací schopnosti nebyly vymizelé.

Motiv zůstane zahalen tajemstvím

A bezprostřední motiv děsivého krveprolití? Ten patrně zůstane navždy otazníkem. „Ani soud, ani veřejnost se nikdy nedoví, co vedlo k tomu, že obžalovaná tímto způsobem zasáhla proti svým dětem," poznamenal soudce Lněnička. Zmínil pouze vyjádření znalců, podle nichž žena nevěděla, jak dál ve svém životě. „Rozhodla se spáchat sebevraždu a své nezletilé děti – to do uvozovek – vzít s sebou," konstatoval předseda senátu.

Obhájce Budínský přijal verdikt pražského vrchního soudu s pokývnutím hlavy. „Udělal jsem, co jsem mohl a měl," řekl novinářům při odchodu z jednací síně.

Nyní ho ještě čeká sepisování dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V tomto případě ovšem nejde o využití práva na mimořádný opravní prostředek, ale o povinnost.

V případě uložení doživotního trestu vyplývá tento krok přímo ze zákona.