V Borohrádku a okolí došlo k několika krádežím. Někdo se vloupal do kantýny a kanceláře zvláštních úkolů Železničních staveb, kde měla ostraha zbraně. Zmizela odtud pistole, tím dostalo vloupání zcela jinou dimenzi.

V případu sehrál dvojakou roli náhodný svědek, který pracoval jako noční hlídač v kravíně v nedalekých Plchůvkách. V noci se vracel podél trati domů a cestou potkal dva muže. Blikl na ně baterkou. „Zavři to, než ti jednu vrazím,“ ozvalo se jako odpověď ze tmy. Kriminalisté zjistili, že časově tohle set〜kání odpovídá krádeži, navíc se ve stejném období někdo vloupal do Obecního úřadu a knihovny v Plchůvkách, kde se našlo pouzdro od pistole. Případy zapadaly do mozaiky.

Noční svědek policistům obdivuhodně popsal jednoho z podezřelých, které potkal. Krátce si na ně baterkou posvítil a přesně si jednoho z nich zapamatoval a vystihl jeho podobu. Tvrdil, že viděl mladíka ve věku pod dvacet let.

„Bylo nám jasné, že pachatelé přijíždějí vlakem. Hlídali jsme proto železnici, nasadili hlídky na nádraží. Tento jediný svědek nám však šíleně zamotal hlavu tím, že popisoval velmi mladého muže,“ naznačil zádrhel ve vyšetřování kriminalista Luboš Bartoš.

Jedna z hlídek zaregistrovala, že ve vlaku na trati mezi Chocní a Týništěm nad Orlicí sedí muž, který popisem odpovídá podezřelému nočnímu chodci. Další hlídka v Týništi zatkla dva muže, kteří však neodpovídali popisu věkem, vypadali na 30 – 40 let. „Při výslechu jsme zjistili, že pocházejí z Přerova a oba jsou zaměstnanci železnice. Když kolega kontroloval jednomu z nich tašku, vypadla z ní pistole, další střelnou zbraň měl u sebe druhý zadržený muž, obě nabité „ostrými“. Naštěstí je nestačili použít, což by jeden z nich neváhal udělat. „Byl to kriminálník s velkým K, měl za sebou bohatě popsaný trestní rejstřík. V minulosti už po svědkovi vystřelil, když byl přistižen při vloupání do prodejny,“ líčil Luboš Bartoš.

Identikit (pravděpodobný portrét podezřelého sestavený podle popisu svědka) naprosto seděl. „Vznikl tak jeden z malá přesných popisů, jaký jsem kdy viděl. Zmátl nás ovšem tím věkem. Odhadoval mladého kluka, a jemu bylo přes třicet. Oba pachatelé měli v té době ochranný dohled v Přerově. Několikrát týdně se měli hlásit. Udělali to vždy odpoledne a jako zaměstnanci železnice s režijní jízdenkou sedli na vlak a jeli loupit na jiné místo republiky. Že jeden z nich byl nebezpečný kriminálník, se potvrdilo při domovní prohlídce v Přerově, kde se našly další zbraně.

Jeho parťák měl rakovinu, všechno doznal, aby se na čas dostal z vazby, protože dobře tušil, že mu moc času nezbývá. Po republice „udělali“ dohromady kolem šedesáti vloupání. Když narazili na zbraně, tak se ozbrojili, brali především peníze. (zen)