Dvakrát stáli při čtení rozsudku před dřevěnou lavicí hradeckého krajského soudu. Dvakrát se dozvěděli, že ve vězení stráví osm let. Nelíbilo se jim to, proto se dvakrát odvolali.

Jednou získali naději, Vrchní soud v Praze verdikt zrušil. Podruhé už ne, jen Erice a Eriku Harvanovým trest mírně zmírnil.

Novodobí otrokáři, kteří
v minulých letech využívali při svém podnikání i doma bezdomovce a seniory stráví za mřížemi sedm let (matka) a o rok méně (syn).

Oni dva přitom nebyli hlavními viníky. Tahounem byl totiž manžel a otec Stanislav Harvan. Jenže ten během přípravného řízení před soudním líčením zemřel.

„I ke mně se choval despoticky," vypověděl jeho syn Erik, který dokonce tvrdil, že ani nevěděl, jak táta vydělává: „Myslel jsem si, že má stavební firmu." Jenže bylo to jinak – i zastavárna, již rodina provozovala v Borohrádku, byla jen zástěrkou.

„Vše řídil zemřelý otec," potvrdil také státní zástupce Milan Šimek.

Z důchodu jsem neviděl ani korunu

Jenže ani role matky se synem nebyla zanedbatelná. Žena fungovala jako jakýsi nadháněč budoucích obětí, syn jako řidič a často také nesmlouvavý vymahatel otcovy vůle. „Dělali vlastně to, co jim „šéf" nakázal," popsal praktiky 
v rodině státní zástupce.

„V květnu 2001 jsem byl 
u nádraží ve Zvolenu osloven Harvanovou, prý mi seženou 
v Česku práci hlídače za 14 600 korun," popsal jeden z poškozených první setkání s rodinou. „Chtěl jsem zdrhnout, nekoukalo z toho nic dobrého, ale nedovolili mi to. Navíc jsem musel odevzdat 180 euro, co jsem měl u sebe. Prý na ubytovnu. Po dvou dnech přišel povel: Odevzdej pas a občanku, musel jsem se i oholit."

V roce 2013 se vše změnilo. Do domu Harvanových přišla policie. A zjistila, že oběti museli nejen pomáhat, ale také odevzdávat své důchody a brát si půjčky na své jméno.

„Z důchodu jsem od května 2011 do osvobození v červenci 2013 neviděl ani korunu. Štípal jsem dříví, rejžákem drhnul podlahy, k ruce jsem byl malým dětem. K jídlu jsme měli vyhozené pečivo od obchoďáku nebo nahnilé ovoce. Občas polívku do misky od polárkového dortu," vypověděl svědek Štefan Čipčala.

„Dva roky jsem se nesprchoval, spal jsem na matraci na chodbě. Neobstarali mi ani léky na epilepsii."

Matka Harvanová vše popírala, prý mužům pomáhala. Syn zase tvrdil, že byl jen řidič. Nepomohlo jim to.

Trest, odvolání, naděje. Jak se měnila situace?
Jak šel čas v této kauze? V jednu chvíli získali nakonec odsouzení naději. V listopadu minulého roku totiž Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek hradeckého krajského soudu a nařídil nové jednání.
V červnu 2015 totiž hradecký soud poslal matku se synem, Eriku a Erika Harvanovi, do vězení na osm let. Na podzim pak pro ně přišla po odvolání naděje.
Krajský soud musel znovu zkoumat, zda se obžalovaní opravdu dopustili obchodování s lidmi. „Zjistili jsme podstatné vady napadeného rozsudku, zejména nejasnosti ve skutkových zjištěních," řekl předseda senátu Vrchního soudu Viktor Mach. Podle něj nebylo jisté, jak velkou škodu způsobili a jak konkrétně se na trestné činnosti podíleli.
Matka se synem přes tento verdikt zůstali ve vazbě.
Hradecký soud pak během podzimu potvrdil své první rozhodnutí, proti němuž se dvojice opět odvolala. Až poté přišla konečná verze trestu.