Pokračování z minulého týdne

Oč šlo? V roce 1988 dostal Zápotocký 7 let nepodmíněně za loupežné přepadení sousedky. Vyšel jako většina drbanů na podmínku v roce 1990, ale už o dva roky později napadl další starou ženu v jejím domě, oloupil ji, strhal z ní šaty, snažil se ji utopit… Následoval 12letý nepodmíněný trest, ze kterého se Zápotocký vrátil do Cerhenic až počátkem května 2003. „Lidi z vesnice se mě bojí, ale ty poslední dvě věci jsem neudělal. Nejsem úchylný, vždyť ta poslední ženská, co jsem s ní měl mít sexuální delikt, je stejně stará jako moje máma!“ S tím souhlasil i forenzní psycholog: „Primární byl majetkový motiv, sexuální je sice patrný, ale nejde o deviaci.“ A ještě jedno poučení si můžeme vzít - Petr Zápotocký se zásadně nepřiznává!

Kolem podezřelého muže se brzy začala stahovat mračna důkazů. Už v sobotu 11. října nečekaně uhradil podezřelý muž svou sekeru v hospodě, když zaplatil čtyři tisícovky. V jedné zastavárně v Pečkách se podařilo najít hodinky, ve kterých dcera pohřešované paní poznala majetek své matky. Majitel zastavárny koupil hodinky 16. října 2003 od člověka, který se prokázal občanským průkazem na jméno Petr Zápotocký. A pak přišla zpráva kriminalistických techniků, která vše obroubila zlatou konturou - krev na místě činu nepatří jen pohřešované ženě. Jedna stopa se geneticky shoduje s DNA Zápotockého!

„Nevím, co se stalo s paní Šálkovou. Nevím, jak se mohla dostat moje krev do jejího domu. To ví pachatel a to já nejsem. Možná, že se mi někde spustila krev a že jsem nechal povalovat zakrvácený kapesník. Žádný šperky jsem neprodával. Dluh jsem splatil z výhry ve Fortuně,“ zněly chabé Zápotockého argumenty. Bledě dopadl i během fyziodetekčního vyšetření, tzv. detektor lži zpochybnil věrohodnost jeho odpovědí. Znalci konstatovali, že obviněný muž je postižen trvalou a neléčitelnou vadou osobnosti, tj. smíšenou poruchou osobnosti. Čin byl předem programovaný, se snahou získat majetkový prospěch. K odstranění oběti se rozhodl na základě zkušeností z předchozích trestů: „Není svědek ani tělo, takže není ani zločin.“
Jenomže soudci se už tentokrát s Petrem Zápotockým nemazlili. 23. listopadu 2004 si jako zvlášť nebezpečný recidivista vyslechl u Vrchního soudu v

Praze pravomocný rozsudek: doživotní odnětí svobody! Verdikt se tak přidal k těm několika řídkým případům české justice, kdy vinu popírající pachatel byl na základě uceleného řetězu důkazů - byť bez nálezu těla oběti - odsouzen za vraždu.

Dokončení příště

Viktorín Šulc