Soud Kolínovou vyslechl jako svědkyni v kauze, v níž  trestní spis klade Dudychovi za vinu, že spolu s o tři roky mladším Davidem Smutným minimálně od jara 2009 až do podzimu 2010 podvodným způsobem připravili své obchodní partnery o značnou sumu peněz.

Dudychovi žaloba připisuje částku 11,5 milionu korun a Smutnému takřka dva miliony.

Z dílny až na konec světa…

Největší položky dluhu tvoří podle obžaloby nesplacené faktury za jatečná zvířata.

Ve výčtu pohledávek se najdou  i stavební firmy, bezpečnostní agentura či telefonická společnost, zkrátka Dudycha dluží takřka každému,  na koho se podívá.

Vše skončilo tím, že na společností musela být uvalena nucená správa. „Když jsem do firmy přišla jako insolvenční správce, pan Dudycha již nezastával funkci statutárního zástupce podniku. Nicméně se velmi v tu dobu v celé věci angažoval," řekla u soudu Ladislava Kolínová. Potvrdila, že však rozhodně nijak nespolupracoval.

„Dodal mi neúplné účetnictví a  ve stejnou dobu stačil vytunelovat i zbytek firmy," uvedla s tím, že ačkoliv statutárnímu zástupci firmy výslovně zakázala disponovat s majetkem  jatek, ze dne na den zmizelo veškeré vybavení.

„To pan Dudycha odvezl do skladu v Týništi nad Orlicí. Odtud pak za dva dny zmizelo neznámo kam," řekla Kolínová. Dodala, že tímto padla i poslední možnost uspokojit osm desítek věřitelů jatek. „Není z čeho brát. Přitom na pokladně je schodek dva miliony a věřitelé požadují sedmnáct milionů korun," vypočítala závazky dobrušských jatek insolvenční správkyně.

Proti jejím závěrům se však Dudycha ostře ohradil. „Účetnictví bylo naprosto v pořádku, ale paní Kolínová si z něj vzala jen část a druhou nechala na místě. Paní Kolínová také nezohlednila to, že jeden z dodavatelů, který požaduje čtyři miliony korun, vlastně nic požadovat nemůže, neboť dluží on nám," uvedl Dudycha, kterému se také nelíbila výpověď ohledně ztraceného vybavení firmy.

„Insolvenční správkyně moc dobře věděla, že vybavení z jatek odvážíme do pronajatého skladu. Jenže jeho pronajímatel chtěl za měsíc tisíc korun. To jsme neměli a paní Kolínová za skladování nechtěla platit," uvedl Dudycha s tím, že uskladněný materiál si nakonec ze skladu odvezl právě jeho pronajímatel.

„Kde to vše skončilo, však nevím, bylo mi to už jedno. Já jsem nic špatného neudělal," prohlásil před soudem Dudycha, který se od začátku líčení staví do pozice „ublíženého" a takřka všechny jeho výpovědi by se daly shrnout do věty „já nic, já muzikant."

Kdy padne v celé kauze rozsudek, zatím nikdo nedokáže odhadnout.