„Nevím, zda je to realita“

U soudu působila žena rozechvělým dojmem. Při slovech státní zástupkyně Lenky Faltusové, která soudu popisovala osudné okamžiky z 2. září loňského roku, klopila svůj zrak. Jen občas se otočila na svého obhájce s tázavým pohledem.

Ani jednou však neprojevila žádnou emoci. A to ani ve chvíli, kdy státní zástupkyně Faltusová popisovala její vražedné útoky.

„V obývacím pokoji a kuchyni pořezala na krku tři děti ve věku od dvou měsíců do pěti let. Všechny oběti vykrvácely,“ řekla státní zástupkyně a dodala, že osmiletého syna chytila na půdě, kde ho udusila. Poté se Romana Z. pokusila o sebevraždu. Zachránili ji policisté, které o tragédii informoval ženin druh.

Nic z toho si ale prý žena nepamatuje. „Na nic z toho si nevzpomínám. Nevím nic, mám jen útržkovité vzpomínky. Například, že jsem kdysi chodila do tanečních,“ řekla u soudu žena, která od začátku tvrdí, že si nepamatuje ani na svou rodinu. Dokonce prý i datum svého narození ví jen z toho, co jí řekli po činu v nemocnici.

„Ani nevím, jestli jsem měla nějaké děti. Četla jsem spis, ale všechno se mi v hlavě strašně motá. Nevím však, co z toho je realita,“ dodala žena s tím, že nevěří tomu, že by v životě někomu způsobila bolest. „Nedokážu si představit, že bych někomu kdy ublížila, natož dětem,“ doplnila svoji výpověď u soudu Romana Z.

Předseda senátu hradeckého soudu Miroslav Mjartan ve čtvrtek četl i listinné důkazy, například dopis Romany Z. z vazby, který adresovala svým známým.

„Bolest z mých zranění je daleko menší než bolest, kterou mám v duši,“ stojí v dopise s tím, že sice ví, že píše svým kamarádům, ale nemůže si na ně vzpomenout.

Soudce Mjartan přečetl i omluvu matky obžalované.  „Prožívám nejhorší období svého života, nejsem schopná o smrti vnoučat vypovídat,“ napsala žena soudu.

„Všude bylo hrobové ticho“

U soudu ve čtvrtek vypovídal i druh obžalované Jaroslav Š, se kterým měla Romana Z. dvouměsíční holčičku a který na hrůzný čin  přišel.

„S Romanou jsme se seznámili asi před třemi lety přes internet. Ze začátku byl náš vztah normální. Vše se změnilo v době, kdy Romana na začátku loňského července porodila naše dítě,“ řekl před soudem Jaroslav Š. s tím, že poté měla obžalovaná náladové stavy.

„Vyčítala mi například, že jsem ji nevěrný. Nebyla to však pravda. Naposledy jsme se viděli den před tou tragédií. Když jsem večer odjížděl za rodiči, opět mi něco vyčítala,“ uvedl muž.

Dodal, že osudný den si se svojí družkou vyměnili pár textových zpráv. „Pak jsem ji volal, ale nezvedala to. Tak jsem se rozjel do Širokého Dolu zjistit, co se stalo,“ řekl Jaroslav Š. a dodal, že když přijel do domu, bylo všude hrobové ticho. „Chtěl jsem otevřít dveře do obýváku, ale nešly otevřít. Něco tam bránilo. Podíval jsem se dolů a uviděl zkrvavené tělíčko. Okamžitě jsem dveře zavřel a jel na policii,“ uvedl u soudu muž.

Romaně Z. v případě prokázání viny hrozí až výjimečný trest vězení, hlavní líčení je nařízené s přestávkami až do 11. května.

Dům v Širokém Dole, kde došlo k tragédii.

Dům smutku v Širokém Dole je prázdný

Široký Důl – Je to už více než půl roku, co vesnicí u Poličky otřásla  hrůzná tragédie a starý dům nedaleko hasičárny obehnala policejní páska. Dům, kde zemřely rukou vlastní matky čtyři malé děti, je dnes prázdný. Na plotě zůstaly zbytky policejní pásky, které připomínají druhé září loňského roku…

Ve čtvrtek poprvé stanula Romana Z.  před Krajským soudem v Hradci Králové. Na rozsudek čekají také lidé v Širokém Dole. Někteří se ale dnes už nechtějí o tragédii bavit. „Nechce se mi o tom mluvit, raději to ani nebudu sledovat,“ říká prodavačka v místním obchůdku. Rodinu ve vesnici lidé moc neznali. „Jak rychle to přišlo, tak to rychle i odešlo. Jsem docela rád, že se o tom nijak zvlášť v obci nemluví. Je to věc, která šla tak trochu mimo naši vesnici, i když se stala tady, protože ve vsi rodina nežila. Ale zajímá mě, jak soud dopadne, i když jsem tu ženu neznal a nevím, jak ji hodnotit,“ říká starosta Václav Vopařil.  Dům, kde  zemřely čtyři děti, je podle jeho slov prázdný. „Ptal jsem se i sousedů, ale nikdo tam prý nejezdí. Asi to musí uzrát a bude trvat třeba jednu generaci, než se na to trochu zapomene,“ dodává Václav Vopařil. Lidé dodnes nechápou, proč se hrůzný čin stal, a jsou zvědaví, jak dopadne soud. Sledovat ho bude také Alena  Mihulková z Poličky, která v Širokém Dole pracuje. „Zajímá mne to. Nechápu, jak se něco takového mohlo stát. Sama mám tři děti a nevím, co se v člověku musí odehrát, aby to takhle dopadlo. I když někdy řešíme doma problémy, nikdy bych na děti nesáhla,“ říká Alena Mihulková.

Skončí žena, která má zřejmě na svědomí své čtyři děti, ve vězení, nebo v léčebně? O tom rozhodne soud. „Možná by bylo lepší, kdyby to ani nepřežila. Stejně už ze života nic mít nebude, buď bude ve vězení, nebo na práškách,“ míní starší muž ze Širokého Dolu.