„Tradice masopustních obchůzek na Hlinecku je velmi dávná. My máme písemné zmínky v kronikách nebo písemných vzpomínkách pamětníků z druhé poloviny 19. století. Ale má mnohem hlubší kořeny. Můžeme předpokládat, že je to obyčej, který provází zdejší generace odnepaměti,“ podotýká Vojancová.

Některá období ale českým zvykům nepřála. Mluvím nyní o padesátých letech minulého století nebo normalizaci o dvacet roků později. Byly v těch dobách snahy o zrušení masopustních průvodů?
Dělali jsme si výzkum v různých archivech a tehdejším tisku. V některých lokalitách lze sledovat snahu o utlumení tohoto obyčeje nebo vymezení se vůči němu jako zastaralé zpátečnické tradici. V minulých dobách jsou zaznamenány i snahy o to, aby se tyto tradice zrušily z hlediska církve kvůli tomu, že jsou velmi rozpustilé a vedou lidi k nevázanosti. Ale pro život v komunitě vesnických obyvatel se ukázaly natolik důležité, že přetrvaly i tyto tlaky.

Medvěd, kobyla nebo laufer. Proč a jak se v Česku slaví masopust

Mluvíte o rozpustilosti maškarádů, jak se na Hlinecku masopustním postavám říká. Někteří jako by naznačovali akt rozmnožování, plození. Alespoň mám ten pocit.
Ano, správně to vnímáte. Masopustní obchůzky mají předkřesťanské kořeny a jsou výrazem snahy našich předků živících se převážně zemědělstvím ovlivnit průběh následujícího hospodářského roku. Hlavním cílem masopustních obchůzek jsou obyčeje spojené s plodností Země matky, ale i třeba s plodností hospodářských zvířat a také lidí. Proto se tam objevují i prvky, které naznačují akt rozmnožování.

Na Hlinecku se po generace předávala podoba a funkce jednotlivých masek. Pojďme si je představit.
Dělí se do dvou skupin, a to na masky červené nebo také pěkné, a na masky černé zvané mnohdy šeredné. Do skupiny červených patří laufr, někdy zvaný strakatý, a žena, do jejíhož kostýmu je převlečen muž. Ti kráčejí v čele průvodu. Vstupují do domů, ptají se hospodářů, zda mohou masky přijít a zatancovat. Když dostanou souhlas, začne hrát muzika k tanci. Další čtyři masky jsou takzvaní turci. Právě tato čtveřice musí tancovat tak, aby skákala hodně vysoko. Podle tradice má stejně tak vysoko růst obilí a len. Závisí tedy na ní, jak se vydaří úroda v následujícím roce. V minulosti tomu lidé přikládali velký význam. Nyní nás zemědělství až tak neživí, ale turci se snaží dál o co nejvyšší skoky - musí ukazovat podpatky bot a je důležité, aby vydrželi tempo tance až do konce obchůzky. Za červené maškary se mohou převlékat jen svobodní chlapci.

Pokud se muž ožení, může tedy představovat maškary černé. Které to jsou?
Do této skupiny patří slaměný, to je maska, která má kostým ze žitné slámy. Sláma symbolizovala bohatost úrody, a proto se slaměný před přihlížejícími válí po zemi, aby se síla plodnosti přenesla jak na zemi samotnou, tak i na ženy a muže. Z maškary dodnes trhají hospodyně stébla slámy a dávají je ke kvočnám anebo husám, aby se jejich mláďata dobře vyvedla. Kostým slaměného se jako jediný připravuje každý rok znovu a v každé vesnici je člověk, který ho umí uplést a učí to i své nástupce.

Rekordní masopustní dobroty: Klobása z 21 druhů masa i tlačenka dlouhá 27 metrů

Další černou maskou je ras. Představuje pohodného, který v minulosti odklízel uhynulá zvířata, ale také je dokázal léčit. V minulosti k němu lidé chodili i pro radu, když byli nemocní. Ras rozdává při obchůzce lidem bonbony, jako by to byly léky, a na oko je vyšetřuje. S rasem chodí další maska, kobyla, kterou hlídá, aby se někde nezaběhla.

Postavě podomního obchodníka se tady na Hlinecku přezdívá žid. Nabízí nejrůznější drobnosti k prodeji, vykonává lazebnické služby. Další maskou je kominík, který jako jediný z černých maškar může vstoupit do domu a tropit tam nějaké neplechy. Třeba sebere pekáč buchet nebo masa a vynese ho ven, honí se s přihlížejícími, hlavně s dětmi, a maže černidlem tváře přihlížejících. Tím na ně přenese sílu, která přináší zdraví v novém hospodářském roce. V některých vesnicích se ještě vyskytuje maska medvěda, který baví děti, třeba je vozí na zádech.

Samotná masopustní obchůzka má daný průběh. Můžete ho popsat?
V ranních hodinách kráčejí masky ke starostovi obce pro povolení k obchůzce. Když ho dostanou, obejdou všechna stavení ve vesnici, a to mnohdy trvá až do podvečera. Následuje rituál, který se nazývá porážení kobyly. Přečte se testament, ve kterém se odsoudí kobyla za domnělé hříchy - to je příležitost vypořádat se s celospolečenskými jevy, třeba zdražováním potravin nebo s událostmi ve vesnici. Ras symbolicky kobylu porazí, ta se svalí na zem a maškary ji obestoupí, aby zatančily za doprovodu smutné pohřební písničky. Ale po chvíli dá ras kobyle napít nějakého alkoholu, ta ožije, vyskočí a všichni se veselí. Tím je naplněn hlavní smysl masopustní obchůzky, kdy se lidé rozloučí se zimou, která odchází, a tím se vypořádají se vším zlým, co se událo. Oživnutí kobyly už je symbol nového jara, nové síly a energie.

Maškary ze Studnic u Hlinska jsou zapsány stejně jako Hamry, Vortová a Blatno do reprezentativního seznamu nehmotného dědictví UNESCO.Zdroj: Radek Pavlík

Kdy přišla myšlenka, že by se vesnické masopustní obchůzky mohly dostat do reprezentativního seznamu nehmotného dědictví UNESCO?
Poprvé se objevila v roce 2003, kdy jsme zareagovali na výzvu Ministerstva kultury a Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Týkala se toho, zda se v našem regionu vyskytuje obyčej, který se dá zařadit do nehmotného dědictví a mohl by se ucházet o zápis do prestižního seznamu. My jsme se výzkumu masopustních obchůzek na Hlinecku věnovali od 80. let minulého století a byli jsme přesvědčeni o tom, že tato tradice je zachována v původní podobě a mění se jen nepatrně. Proto jsme na výzvu reagovali. Naše důvody byly shledány jako oprávněné a postupem doby jsme byli vyzváni k sepsání nominačního návrhu. Ten se začal zpracovávat v roce 2006 a v roce 2009 už byl ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici dokončen a ve finální podobě předán v Paříži příslušnému výboru. Nominace byla předána odborným posuzovatelům, kteří se rekrutují z různých států světa. Postupně jsme ji doplňovali na základě připomínek. Byla to práce náročná a museli jsme reagovat vždy poměrně rychle.

Jaké to byly připomínky? Co se posuzovatelům například nelíbilo?
Nečekaný byl důrazný protest zástupců Turecka, kteří se obávali, že maska turka zesměšňuje jejich etnikum. Museli jsme rychle zareagovat a vysvětlit, že naopak masky turků jsou nositeli pozitivních funkcí a nejedná se v žádném případě o nějaké zesměšňování. Následně Turecko protestní nótu stáhlo a mohli jsme postoupit do finále. V keňském Nairobi byla naše nominace v listopadu 2010 kladně přijata.

Tradice, na kterou můžeme být pyšní. Maškary z Hlinecka jsou na seznamu UNESCO

Jsou díky zapsání do seznamu nehmotného dědictví UNESCO nějaké výhody, třeba i finanční?
V každém případě se jedná o prestižní záležitost, kdy se Česká republika může chlubit tím, že má na seznamu nehmotného dědictví zastoupení několika statky, jak se uvádí v terminologii UNESCO. A masopustní obchůzky Hlinecka tam patří. Lidé mají většinou povědomí o hmotných památkách v Praze nebo v Českém Krumlově. Ale naše republika je úspěšná i v nemateriálním dědictví. V každém případě je to prestižní záležitost, která jí může pomáhat v tom, že je vnímána jako stát, který se stará o své kulturní dědictví a přispívá tak ke kulturní rozmanitosti celého světa. Z organizace UNESCO neplynou žádné finanční dotace. Ale Česká republika tím, že přijala Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví, se zavázala k jeho podpoře.

V památkové rezervaci Betlém v Hlinsku je v jedné z chaloupek instalována stálá expozice pojednávající o masopustních obchůzkách. Jaká je její návštěvnost? A zavítají k vám i cizinci?
Vytvoření expozice je jedním z příspěvků k osvětové činnosti. Je otevřena od roku 2013 a nabízíme ji v české, ale i anglické verzi. I cizinci v ní získají maximální míru informací. Stává se opakovaně, že přicházejí k nám poté, co se o významu masopustních obchůzek na Hlinecku dozvědí z webu UNESCO nebo ministerstva kultury. A hledají hlubší informace o tomto obyčeji. My jsme rádi, že expozice tímto způsobem funguje a záměr, s nímž jsme ji vytvářeli, je naplňován.