Jakub Martinec: Rozhodla láska ke zpěvu

K hudbě mě přivedl pan profesor Jiří Skopal, u kterého jsem začal jako pětiletý zpívat. Za ty roky, které jsem jako dítě strávil ve sboru, jsem poznal všechna pro i proti tohoto umění. Ale i když jsem hudbu miloval, chtěl jsem být právníkem. Vsadit všechno na umění může být náročné, protože pokud nejste úspěšní a nedostanete se na vrchol, je to těžké – a zvláště u nás. Nakonec však rozhodla láska ke zpěvu. Člověk prostě musí hodit všechno za hlavu a dělat to, co ho baví a k čemu má srdce.

close info Zdroj: archiv zoom_in

Původně jsem se chtěl věnovat opeře, ale pak mi přirostlo k srdci dirigování. Když má člověk před sebou sbor, může vytvořit něco úžasného. Nikde jinde se nedají dělat s lidským hlasem takové divy. Sborový zpěv navíc učí děti odpovědnosti k sobě i ke kolektivu. Není to jen hudba, ale i parta lidí, která společně něco smysluplného tvoří. Dnešní doba je velmi individualistická, každý se snaží být spíše sám pro sebe, takže skupinová práce je velmi důležitá. A dalším bonusem je samozřejmě cestování.

close info Zdroj: archiv J. Martince zoom_in

Když jsme přesídlili do Kanady, trochu jsem se obával, jak mi to půjde. Pozice vedoucího katedry sborových studií přináší nesmírně velkou odpovědnost, čekalo mě setkání lidí s odlišnou mentalitou a výuka v cizím jazyce. Naštěstí je moje manželka Kanaďanka a pomohla mi ten pomyslný kulturní šok překonat. Dnes je Kanada mým druhým domovem.

close info Zdroj: DENÍK/David Taneček zoom_in

Práce na univerzitě, kde učím sborový zpěv a dirigování, mě velmi těší. Je hezké vidět své absolventy, kterým se daří. Například teď bude jeden můj student z Malajsie dělat doktorát ze sborového dirigování na velmi prestižní škole v Los Angeles. Ze dvou stovek přihlášených brali jen tři - a on se tam dostal. Ale mou největší radostí je vidět svého syna, kterému je teď osm, jak zpívá v kanadském chlapeckém sboru. Jsem šťastný, že ho to baví a těší a že i na něj se přenesla láska ke sborovému zpěvu.

close info Zdroj: DENÍK/Vojtěch Trubačík zoom_in

Podmínky pro sborový zpěv jsou v Česku a v Kanadě neporovnatelné. Náš kanadský sbor každý rok cestuje a vydává desky bez toho, že by musel hledat tolik sponzorů jako sbory v Česku, kde jsme museli hodně koncertovat a hodně cestovat, často i o Vánocích. To by v Kanadě nebylo možné. Tam děti musí chodit do školy a měsíční turné po Japonsku nebo Spojených státech, aby se vydělaly peníze, by nepřicházelo v úvahu. Což je správně.

close info Zdroj: GetPhoto/Robin Drahoňovský zoom_in

Děti jsou všude stejné, takže práce s nimi mi jde dobře. Přiznám ale, že mě trochu zaskočila volnost, kterou v Kanadě děti mají. U nás jsme zvyklí na dril, a to i při sborovém zpěvu, na časté opakování a tak trochu i na odříkání. V Kanadě jde o to malé děti nestresovat. S tím jsem trochu bojoval i u vlastních dětí, které jsou nyní na prvním stupni základní školy. Pro mě bylo naprosto nepochopitelné, že když se jim chce, mohou úkol splnit, a když se jim nechce, nemusejí, protože to časem doženou. Zápřah dostávají studenti až na střední a vysoké škole, smíšené univerzitní sbory v Kanadě i USA patří k nejlepším na světě.

close info Zdroj: archiv zoom_in

V životě se mi už mnohokrát stalo, stejně jako každému, že jsem byl zklamaný nebo jsem dokonce uvažoval, zda se nevěnovat něčemu jinému. Ale pak člověk přijde na zkoušku, udělá koncert nebo rozjede zajímavý projekt - a chuť do práce je zpátky.

close info Zdroj: archiv zoom_in