Kliknutím zvětšítePři nákupu v supermarketu se Jiří Stehlík záměrně vyhýbá policím s různými čalamádami a kečupy. A když je sezóna, vynechá také bedýnky s ovocem a zeleninou. Sice bydlí v paneláku nedaleko centra Hradce Králové, ale o přísun čerstvé a zdravé zeleniny a ovoce nouzi nemá. Již několik let má spolu se svými sousedy hned pod okny malou komunitní zahrádku.
„A jsem za to rád. Sice to člověk nemá bez práce, jako v supermarketech, ale zase ví, co jí a když si vzpomene, kolik je za tím námahy, hned to lépe chutná. Na záchonech pěstujeme nejen rajčata, ale také patizony, okurky či jahody. Od té doby, co to tak máme, děláme i vlastní kečupy a různé čalamády,“ řekl Deníku Stehlík.
Ve svém městském zahradničení není Stehlík se svými sousedy v republice sám. Historie komunitních zahrad přitom není v České republice příliš dlouhá. První z nich vznikla teprve před 19 lety. Velký rozmach zažívají v posledních několika letech. Hlavní podíl na tom má nejenom pandemie covidu, ale i současná doba zatížená energetickou krizí a inflací.
Komunitní zahrada
• Obvykle se nachází ve velkých městech.
• Bývá vytvářena na místě brownfieldů nebo nevyužívaných pozemků.
• Je provozována komunitně společenstvím lidí nejčastěji z nejbližšího okolí.
• Lidé mají přístup do všech jejích prostor zahrady a zároveň se aktivně podílejí na péči o ně.
První komunitní zahrada vznikla v roce 2004 v brněnské městské části Královo Pole. Následný rozmach je znát na mapě neziskové organizace Kokoza, která se již od roku 2012 snaží zahrady nejenom zakládat, ale také radit s jejich vznikem. A v neposlední řadě je i mapuje. A zatímco ještě před dvěma lety jich evidovala 128, nyní jich je již přes 140. „A vznikají další. Nedávno třeba v Praze na Barrandově. O tento společensky odpovědný krok nemají zájem jen soukromníci, ale i městské části,“ řekla za Kokozu Denisa Lešková.
Podle ní má vznik komunitních zahrad nejenom pozitivní vliv na organismus, a to ať v podobě vypěstovaných vitamínů či fyzické práce, ale také na samotné okolí zahrady. „Podle našich zjištění mají tyto zahrady velmi kladný vliv i na klima měst,“ doplnila Lešková.
Nedávno podobná zahrada začala vznikat i v Olomouci na Tabulovém vrchu. Provozovat ji tam bude společnost DW7, která už před deseti lety založila podobnou v areálu letního kina. Areál má fungovat v přírodním režimu.
Při pěstování zeleniny, ovoce a květin se nebude používat žádná chemie. K zalévání lidé využijí zadrženou dešťovou vodu. „Počítáme s původními druhy keřů, ovocnými keři a stromy. Nebude chybět ani louka pro opylovače a motýly. Lidé si tam mohou vypěstovat vlastní zeleninu a učit děti vztahu k přírodě. Pěstovat se tam budou také dobré sousedské vztahy,“ popsal hlavní záměry projektu Jakub Sobotka.
Česko za babku
Průvodce Deníku, jak se v roce 2023 nezbláznit z velkého zdražování. Kde se dá ušetřit a nebude to lidi bolet. Jak změnit některé návyky a nesnížit si životní úroveň. Od jídla přes domov k zábavě až třeba po dovolenou.
Zpět ke kořenům
Současný boom komunitních zahrad vidí zemědělský ekonom Martin Sedláček v pozitivním světle. Oceňuje i to, že i lidé ve městech díky nim nebudou brát ovoce a zeleninu jako samozřejmou a celoroční náplň regálů obchodů.
Pěstování vlastní zeleniny ušetří peníze.
„Sice to nemůžeme brát z pohledu soběstačnosti, to ani není v možnostech měst veskrze možné, ale ze zemědělského hlediska to má řadu kladných přínosů. Například to, že lidé pochopí, že pěstování není žádná legrace. Městům to pak pomůže v tom, že se mnohdy nevzhledné plochy zazelenají,“ míní Sedláček.
Nově vznikající městské záhony mají podle něj přínos nejeni pro děti. „Ty alespoň konečně zvednou oči od mobilů a pochopí, že ovoce a zelenina nerostou na pultech obchodů,“ doplnil ekonom.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
