Odborníci, kteří se dlouhodobě zabývají pomocí napadeným ženám, by přivítali především změnu paragrafu, jenž se týká vynucení sexu. Stejně jako předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová požadují, aby byl pohlavní styk bez souhlasu jedné se stran považován za trestný čin.

Organizace proFEM zmíněné zpřesnění navrhovala už před čtyřmi lety. Tehdy ji k tomu vedla analýza důsledků eventuálního přijetí Istanbulské úmluvy o prevenci a potírání násilí vůči ženám pro český právní systém.

Bez satisfakce

Podle ředitelky ProFEM Jitky Polákové se právě tato úprava měla do trestního zákoníku dostat. Jenže úmluvu Česká republika doposud neratifikovala, a to i kvůli zdrženlivému postoji hnutí ANO. Přesto paragrafy nejsou nejpodstatnější. Kořanová je přesvědčena, že zásadní je, jak se k věci postaví celá společnost. Není totiž výjimkou, že sexuální násilí lidé zlehčují a oběti jsou vystavovány posměchu či dokonce odsouzení. I proto znásilnění hlásí jen zlomek napadených žen.

„Celý systém musí vést k tomu, aby se oběti nebály obrátit na policii. Hodně případů zatím končí podmínkou, oběť se satisfakce nedočká, takže to mnoha ženám nestojí za ohlášení,“ míní Poláková.

Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů, připojuje jiný úhel pohledu. Považuje za nesmysl kvůli jednomu případu měnit legislativu. „To je naprostý populismus. Za 30 let jsem zažila řadu úprav skutkové podstaty trestného činu znásilnění a dalších ustanovení, jež se týkají sexuálně motivovaných trestných činů. Dodávání dalších slovíček podle mě nic neřeší. Máme dobré zákony, stačí je jen dodržovat,“ řekla Deníku Kovářová, která byla i ministryní spravedlnosti.

Dívky, neriskujte 

Připomíná, že za znásilnění hrozí odnětí svobody na deset let, v případě úmrtí dokonce osmnáct. Zvyšovat dolní hranici sazby ze dvou na tři roky, což by znemožnilo ukládat podmíněný trest, podle Kovářové nic nevyřeší. „Agresory neodradí vyšší sazba, ale jen to, když je společnost dokáže rychle chytit, usvědčit a potrestat,“ míní.

Výzkumy uvádějí, že denně v ČR dojde ke 34 případům znásilnění, ale policii je ohlášen jen jeden až dva z nich. Proč? „Pachatel sexuálního násilí je v naprosté většině někdo z okolí oběti, často i příbuzný. V tom případě je dopad na psychiku ženy obrovský, hraje tam roli i stud. Průběh soudního řízení je velmi bolavý, ne každá to má sílu absolvovat,“ uvedla Kovářová.

Zastává ovšem názor, že dívky by si měly dávat pozor, s kým se scházejí, ke komu jdou do bytu, kolik alkoholu vypijí. „Když se chovají riskantně, nesou odpovědnost za to, co svým jednáním vyvolávají u ostatních.“

Všichni oslovení odborníci i politici se shodují, že stát by měl vyčleňovat víc peněz na pomoc obětem, služby psychologů, terapeutů, na proškolení personálu na všech úrovních trestního řízení.

V České republice je policii každoročně ohlášeno na 600 případů znásilnění, ale ve skutečnosti podle odborných výzkumů dojde ke dvanácti tisícům znásilnění. K dlouhodobým následkům dochází až u 90 procent obětí. Podle britského průzkumu se jedná o zločin, kterého se ženy obávají více než kteréhokoli jiného.

Zdroj: Amnesty International