Kliknutím zvětšíte„Musím to dělat. Jenom já to mohu dělat. Ostatní nemohou,“ zdůvodňoval prý Reinhard Heydrich své ženě Lině skutečnost, že se již před válkou aktivně podílel na likvidaci svých někdejších soukmenovců z jednotek SA, včetně jejich velitele Ernsta Röhma, který byl dokonce kmotrem Heydrichova prvorozeného syna Klause.
Později si zřejmě nějak podobně zdůvodňoval to, že právě jemu byl svěřen úkol stát se jedním z architektů holokaustu, masového vyvražďování Židů v Evropě.
A do třetice se takto „obětoval“, když před 80 lety, 4. února 1942, předstoupil před pečlivě vybrané auditorium shromážděné v Německém sále Pražského hradu (dnešní Rudolfově galerii), aby nadnesl, co hodlá dál provádět s Čechy a se Židy v protektorátu.
Potřebuji v prostoru klid
Nebyl to jeho první proslov na obsazeném českém území. Svůj první programový projev ke svolaným zástupcům protektorátních oberlandrátů přednesl v Černínském paláci již 2. října 1941, pouhých pět dní po svém příjezdu do Prahy.
Sezvaným úředníkům tam bez obalu sdělil, že jeho úkolem je „jednoznačně a se vší tvrdostí“ zajistit, aby obyvatelstvo české národnosti pochopilo, že realitě příslušnosti a poslušnosti k říši se nelze vyhýbat, a že prostory odtud až k Uralu musí být bezpodmínečně německou surovinovou základnou, jejichž obyvatelé budou Němcům sloužit jako otroci.
„Potřebuji v tomto prostoru klid, aby zde český dělník nasadil pro německé úsilí plně svou pracovní sílu. K tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla – abych to řekl jasně –, aby mohli splnit svou práci. Nemá žádný smysl, když Čecha mlátím a se vší námahou a působením policie ho přivádím k tomu, aby pracoval, když on skutečně nedostává to, co potřebuje, aby měl fyzickou sílu vykonávat svou práci," pronesl tehdy bezskrupulózně Heydrich.
Současně vyhlásil nesmiřitelnou válku českému odboji, který se okamžitě po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora pokusil zlomit prvním stanným právem.
Jeho vyhlášení bylo od začátku spojeno s vlnou teroru. Došlo k zatčení předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše a k mnoha nelítostným popravám vedoucích představitelů domácího odboje, zejména vysokých důstojníků československé armády sdružených v nejvýznamnější české odbojové organizaci Obrana národa.
Hrůzovláda, kterou Heydrich rozpoutal, byla spolu s jeho podporou protektorátní válečné výroby pro Německo hlavním důvodem, proč londýnská exilová vláda rozhodla o jeho likvidaci.
O tom však zastupující říšský protektor zatím ještě nevěděl. Když nabyl dojmu, že české obyvatelstvo dostatečně zastrašil a odboj zlomil, zrušil na přelomu roku 1941 a 1942 stanné právo. Začátkem února se rozhodl uplynulé čtyři měsíce zhodnotit a současně nastínit, jaké plány má s „českou otázkou“ dál.
Poněmčit půjde 40 až 60 procent
Aby měl pro přednesení svých dalších záměrů vhodnou platformu, dal Heydrich svolat na 4. února 1942 do Německého sálu na Pražském hradě kongres představitelů okupační správy Protektorátu Čechy a Morava. Kromě vyšších úředníků okupačních úřadů pozval také velitele SD a gestapa a funkcionáře NSDAP. Šlo však zejména o jeho one man show, protože stěžejní částí celého kongresu byl samozřejmě jeho referát.
„Konečné řešení české otázky“, které v něm odprezentoval, se od obdobně pojmenovaného řešení židovské otázky částečně lišilo: na rozdíl od evropských Židů neplánoval Čechy úplně vyvraždit.
V podstatě se dá říci, že měli na výběr ze čtyř možností: ty, kteří měli z německého pohledu „správnou rasu“ a přitom byli „dobře smýšlející“, mělo čekat poněmčení. Ty se „špatnou rasou a správným smýšlením“ poněmčení a sterilizace. „Lidé špatné rasy a špatně smýšlející“ měli být deportováni na východ, a konečně „špatně smýšlející lidé dobré rasy“, podle Heydrichova názoru ti nejnebezpečnější, protože reprezentující vůdcovskou vrstvu, měli být buď poněmčeni a převychováni, nebo postaveni ke zdi a zastřeleni.
S tímto plánem Heydrich do Prahy přišel a nyní bilancoval, kam se s ním Němci dostali. Onu rasovou vhodnost začaly okupační úřady zjišťovat během uplynulých měsíců podle jeho pokynů tak, že pod záminkou prevence tuberkulózy nechaly rentgenem vyšetřit většinu české mládeže. Další prohlídky probíhaly ve školách nebo při povolávání mladých lidí do pracovní služby. Namísto zdravotních hledisek se však zkoumaly tzv. germánské rysy, které měly dokládat právě onu vhodnost rasy.
Výsledky tohoto výzkumu zůstaly tajné. Svou roli v tom údajně sehrál i fakt, že úřady našly u českého národa germánských rysů více než třeba u sudetských Němců.
Heydrich nicméně nabyl představy, že poněmčit půjde asi 40 až 60 procent Čechů. „Mohlo by se to zdát, jako bychom chtěli poněmčit celý český národ. Chtěl bych zdůraznit, že ve skutečnosti zamýšlíme poněmčit jen ty, kteří se k poněmčení hodí… Počítám s čísly mezi 40 a 60 procenty… Ty, co se k poněmčení nehodí, bychom mohli použít v prostoru Arktického oceánu, kde převezmeme ruské koncentrační tábory, které podle našich současných vědomostí mají 15-20 milionů deportovaných lidí. To by byl ideální domov pro 11 milionů evropských Židů. Češi, kteří se nehodí k poněmčení, by tam mohli sloužit ve jménu pozitivní služby pro Německo jako dozorci a předáci…“ uvedl na konferenci v Německém sále Heydrich.
Vzdělání? Jen německé
Velkou pozornost věnoval také otázce dalšího vzdělávání Čechů, přičemž se netajil tím, že ani ti, kteří budou moci zůstat na protektorátním území, nebudou mít už nikdy k žádnému českému vyššímu vzdělání přístup.
„Dalším problémem, a to nejdůležitějším, je školská otázka, otázka českých škol, a za druhé otázka české mládeže. Obě budou jistě vyřešeny společně. Je tu ministr Moravec, jehož chceme pověřit těmito úkoly. Zvlášť podstatné je to, že česká univerzita se už sem nevrátí,“ uvedl zastupující protektor (slova o ministru Moravcovi se týkala protektorátního ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce, v té době nejaktivnějšího českého kolaboranta, pozn. red.).
V té době byly české vysoké školy už třetím rokem uzavřené (od 17. listopadu 1939) a Heydrich nyní potvrdil, že tomu tak bude i nadále. Češi měli jedinou potenciální možnost, studovat na vysokých školách německých.
„Pánové (Emanuel Moravec a protektorátní prezident Emil Hácha, pozn. red.) moje vývody uznali, když jsem jim vyložil, jaké by vlastně byly důvody pro českou univerzitu. Řekl jsem jim, že si dovedu představit pražskou univerzitu, ale ne českou. Že nevím, proč by muselo být studium medicíny nebo matematiky vysloveně české. To by všechno byly věci, které jsou zcela nezávislé na národnostním problému a Češi, kteří se pro to hodí, mohli by studovat stejně dobře na německé univerzitě,“ uvedl Heydrich.
„Nejpodstatnější je, že Moravec jede zcela jasně a jednoznačně po této linii a že vysoká škola, česká univerzita, už neexistuje a existovat nebude. Musíme z taktických příčin hledat jen ještě nějaký důvod, jak uzavření univerzity zakončit,“ dodal zastupující říšský protektor. Současně naznačil, že stejný osud čeká zřejmě i střední školy.
„Dále je tu problém škol. Zde je důležité uhodit především na české učitelstvo, které je sborem vychovatelů opozice pro českou vládu. Tady do toho musíme jasně říznout a ostatně v souvislosti s tím odbourat české vyšší školy,“ prohlásil rezolutně Heydrich.
Ponechte vše v tajnosti
Podobně jako v případě prvního projevu, i tentokrát měly zůstat jeho úvahy tajné a vyslovené nahlas jen před účastníky konference. K tomuto utajení měl dobrý důvod – obával se české reakce. I když věřil, že se mu podařilo Čechy dostatečně zastrašit, přece jen se při hodnocení uplynulých měsíců pozastavoval nad silou a intenzitou českého odboje.
„Odbojové hnutí bylo mnohem rozsáhlejší a nebezpečnější, než se vůbec dalo očekávat… Dopadli jsme v uplynulém období asi 90 krátkovlnných vysílačů … Jestliže uvádíme, že počet rozsudků smrti stanných soudů činí přibližně 400 až 500, zatímco počet zatčených byl a je mezi 4000 a 5000, pak vám bude jasné, že zde šlo o organizaci, pro níž je příznačné, což musím zdůraznit, že lidé, kteří byli zatčeni a odsouzeni k smrti, byli vesměs lidé vysokých duševních kvalit, byl to vedoucí aparát!“ uvedl Heydrich.
Zastupující říšský protektor měl strach, aby vyzrazení jeho záměrů nevyvolalo povstání. Netušil, že rozhodný úder přijde odjinud. V protektorátu se již k němu odhodlaně připravovala parašutistická skupina Anthropoid, pověřená s tyranem skoncovat.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
