Šperkařka Markéta Jeníková zvěčňuje pomíjivé křehkosti

Vážněji jsem se do tvorby šperků pustila po střední škole. Začínala jsem s takzvanými šitými šperky z korálků, potom se několik let věnovala šperkům z měděného drátu a drahých kamenů, a pak mi po krátkém období experimentů učarovala technika galvanického pokovení, takzvaného electroformingu. Té se věnuju rok a baví mě čím dál víc.

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in

Electroforming se neobejde bez chemikálií, především elektrolytu - roztoku modré skalice a kyseliny sírové. Pozorovat proces, kdy se ponořený předmět potahuje mědí, je sám o sobě čarovný. Metoda electroformingu mě okouzlila možností, jak zvěčnit tak krásné a pomíjivé křehkosti, jako je list nebo květ, nebo třeba vážka. A protože mám k přírodě celkově dost silný vztah, jsou to právě její malé poklady, které se do šperku snažím co nejvíc zakomponovat.

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in

Inspirací je samotný materiál. Čas od času vytáhnu svoje krabice s nahromaděnými poklady, jako jsou dubové čepičky, zvířecí kůstky nebo makovice vlčího máku, přehrabuju se, kombinuju, vymýšlím. Občas někoho přepadnu s podivnou prosbou, třeba o včelí plástve nebo zajímavou větvičku z cest. Obrovským zdrojem podnětů jsou i moje vlastní zákaznice, pro jednu právě dokončuju náušnice z mléčných zubů jejího syna.

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in

Nedokážu určit moment nebo podnět, který by mě vedl přímo ke šperkařství. Věděla jsem jenom, že mám šikovné ruce a že chci dělat krásné věci a výsledek se zkrátka asi nabídl sám jako nejlepší kombinace obojího. Ostatně, šperk není jenom šperk - může to být vzpomínka, příběh, mocný talisman. Fyzická podoba šperku je jen jednou z jeho mnoha tváří a mě na mém řemesle možná nejvíc fascinuje všechno skryté a nehmotné, nevyřčené nebo ještě neuskutečněné, co vzniká spolu s novým náramkem nebo náhrdelníkem.

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in

Kromě použité metody galvanického pokovení - elektrolýzy - kterou se tu dosud v oblasti šperkařiny zabývá jen málo lidí, si zakládám na tom, aby byl každý kousek vyladěný do posledního detailu. Tady se naplno projevuje můj perfekcionismus, buď to bude dokonalost sama, nebo se tím vůbec nemá cenu zabývat. Nestačí mi dělat stejné věci jako jiní lidé. Nestačí mi zkoušet staré a osvědčené. Musím vždycky udělat něco navíc. Jít o krok dál. A třeba si rozbít pusu a občas něco nepovedeného ze vzteku mrštit o zeď, ale nevadí, zkusíme to znovu, a jinak, a ještě dál.

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in

Šperkařství není ani tak záliba, jako spíš poslání, které se momentálně zcela bez problému zadotuje samo, včetně prvotní investice do přístroje a pomůcek. O živobytí mě a mé kočičí spolubydlící se zatím ale plně stará pohodová administrativní práce na částečný úvazek. Samozřejmě doufám, že to tak nebude navždycky - stát se tvůrcem na volné noze je můj největší a nejambicióznější sen, ke kterému den za dnem po krůčcích směřuju.

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in

Sním o ránech, kdy vstanu, uvařím si horký čaj nebo kafe. Kočka se mi stulí do klína a chvíli jenom budeme pozorovat, jak se venku probouzí den. Pak se pustím do práce. Pak se pustím do práce. Rukama mi projdou třpytivé drahokamy, vrásčité ořechové skořápky a hebké ulity hlemýžďů. Každý den vznikne něco nového. Večer ze sebe spláchnu grafitovou barvu a zbytky lepidla a půjdu spát s radostí, že tvořím krásu. Je takový sen moc malý nebo moc velký?

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in

Absolvovala jsem speciální pedagogiku, se šperkařstvím se jedná o dvě paralelní, ale navzájem se míjející oblasti mého života. Při zpětném pohledu si uvědomuju, že jsem asi vždycky tušila, kam mě táhne srdce. Nedokázala jsem ale vzdorovat tlaku na to, abych měla gympl, abych měla vysokou školu, abych studovala něco užitečného, praktického. Nebyly to ale promarněné roky, vyzrála jsem a dostala jsem pár let navíc, abych si všechno v klidu promyslela. Žít svůj život podle svých vlastních představ je asi to nejdůležitější.

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in

Největší radost mám z toho, že jsem obklopená lidmi, kteří mě mají rádi. Když se podívám zpátky, mám radost i z toho, že se ze mě řekněme za posledních deset let stal docela jiný člověk, než jsem byla, a je to změna k lepšímu. Z cizinky jsem sama sobě už kamarádkou. Momentálně svůj čas dělím mezi šperkařinu, háčkování, cvičení capoeiry, sezónní koketování s břišními tanci a od podzimu taky zkoušíme divadlo. A jsem šťastná. Mám pocit, že si konečně naslouchám.

close info Zdroj: Deník/ Michaela Horynová zoom_in