Že kimono pověsí na hřebík, oznámil po svém posledním turnaji, kterým bylo pražské mistrovství Evropy v závěru listopadu 2020. Dohnaly ho k tomu zdravotní trable, které mu v poslední době už nedovolovaly stoprocentně se připravovat na vrcholné akce.

„Tohle rozhodnutí jsem měl v hlavě už delší dobu. Dá se říct, že už jsem s tím tak nějak počítal, že bych měl po sezoně 2020 končit. Ale samozřejmě jsem ještě chtěl zabojovat o olympiádu. Jenže se všechno zkomplikovalo, i s tím covidem, navíc zdravotně jsem nebyl úplně oukej. Nebyl jsem schopný trénovat judo déle než čtrnáct dní v kuse. Takže lepší už to ukončit, než se nějak dál trápit. Prostě už to takhle dál nešlo,“ vyprávěl zkraje roku 2021.

Vedle zdravotních problémů hrál svoji roli i na sportovce pokročilejší věk. „Jde to jedno s druhým. Ten tomu také zrovna dvakrát neprospíval, úplně to nešlo ruku v ruce. Na druhou stranu si pořád nepřipadám nějak úplně starej, ale když se podívám do občanky, tak už to tak bohužel je,“ pronesl dvojnásobný účastník olympijských her (2008 Peking, 2016 Rio de Janeiro), několikanásobný účastník MS (nejlépe pátý), několikanásobný účastník ME (nejlépe pátý), šampion z ME do 23 let v Záhřebu (2008), několikanásobný medailista z turnajů Světového poháru (ve sbírce má 1., 2. i 3. místa) a několikanásobný mistr ČR.

Jak vůbec hodnotí svoji kariéru? „Byla dlouhá a rozhodně byla i dobrá, když se na to kouknu takhle v kostce. Byly úspěchy i neúspěchy, ale to k tomu patří, zkrátka kariéra se vším všudy. Na druhou stranu to všechno docela rychle uteklo. Od takového talentovaného šikovného sedmnáctiletého kluka uplynulo dalších skoro osmnáct let. Nejradši vzpomínám na partu a společné zážitky. To mi určitě bude chybět nejvíc. I takový ten předzávodní stres, adrenalin, když člověk stojí v kimonu a čeká na svůj zápas. To je podle mě to, co má každý hodně rád. Byla tam i zklamání, například po prohraném zápase o třetí místo na mistrovství světa v Budapešti. A největší překážkou v mé kariéře byly změny pravidel, ale i s tím jsem se musel vypořádat,“ vzpomíná Petřikov na dlouhou judistickou pouť.

I po skončení své aktivní kariéry však u tohoto sportu zůstal. Od ledna dělá Václavu Sedmidubskému asistenta trenéra u národního družstva juniorů. Ale to není vše. V Hradci se také otevírá Sportovní centrum mládeže pro talentované sportovce zhruba od patnácti do třiadvaceti let, ve spojení s Pardubicemi. Tam je sportovní gympl, kde mají judo jako kmenový sport a trénují ho i v rámci vyučování. Také toto SCM je trenérským působištěm Pavla Petřikova mladšího.