Proč vznikl nový plán na řešení migrace? Čelí EU nějaké nové migrační vlně?
Chceme nový impuls pro evropskou migrační politiku a vybudovat v ní opět důvěru. Plán zahrnuje všechny aspekty migrace od managementu azylové a migrační procedury, ochrany hranic, procedury návratů, spolupráce se zeměmi původu, až po boj s pašeráctvím. Probíhaly konzultace se všemi členskými státy. Chceme, aby státy EU byly opravdu připraveny plán přijmout. 

V čem je zásadní odlišnost plánu od toho, který byl navržen v minulém období a vyvolal takovou bouři?
Je jiný a obsahuje hodně novinek, které podle mě přinesou významné změny k lepšímu. Uklidní situaci a připraví nás lépe na takové věci, které jsme tu zažili – a doufám již nezažijeme – před pěti lety.

Je v něm důraz na odpovědnost států, do kterých vstoupí osoba na území EU, nazvěme je „hraniční státy“. Nebude už docházet k tomu, že osoby projdou přes hraniční členský stát a pohrnou se do dalšího.

Problémem byla i identifikace běženců. Co s tím?
Nově navrhujeme povinnou proceduru screeningu pro identifikaci osoby, která přichází do Evropy. Ta se bude odehrávat na území, na kterém migrant vstoupil do EU. Bude následovat takzvaná hraniční procedura, která urychlí proces rozhodování o možnosti požádat o azyl v EU.

To vše stále na území státu kde osoba vstoupila do EU, tento hraniční členský stát má plnou odpovědnost, která trvá tři roky. Posilujeme celoevropskou databázi, takže se nemůže stát, že se objeví jedna osoba víckrát ve více zemích bez toho, že bude jasné, odkud přišla a zda má nárok na pobyt v EU.

To všechno hodně zatíží země na hranici EU. Co jim plán nabízí výměnou?
Jejich odpovědnost je vyvážena principem sdílené solidarity. Členské státy, které budou pod tlakem velkého počtu migrantů, požádají o pomoc. Ostatní členské státy se mohou rozhodnout, zda tuto pomoc poskytnou ve formě přijetí migrantů na své území, zajištění procedury návratu do země původu nebo jiným způsobem. Například poskytnutím peněz na výstavbu detenčních zařízení ve státě, který o pomoc požádal.

U „procedury návratu“ jde o asistenci při zajištění návratu osoby, která nemá nárok na mezinárodní ochranu do země původu. Tato osoba ale zůstává na území členského státu, ve kterém vstoupila do EU. Ledaže by se nepodařilo osm měsíců její návrat do země původu zprostředkovat.

Pak procedura návratu pokračuje, ale osoba už je na území státu, který to zajišťuje. Členský stát, který nabídne pomoc s procedurou návratu, si může vybrat země původu. Je to dobrá motivace vybrat si například země, se kterými má členský stát historické nebo ekonomické vazby.

Co je podle vás dobré na tom, že v plánu nejsou kvóty na přerozdělování běženců?
Nechceme opakovat chaotickou situaci z minula, ale stanovit jasné kroky a pravidla. Vyváženost odpovědnosti a solidarity je důležitá, vytváříme nový systém migrační politiky v EU, který by tu s námi měl být hodně dlouho. Migrace tu byla, je a bude. Bezprecedentní situace z roku 2015 se doufejme nebude opakovat, ale musíme na ni být lépe připraveni. O tom je právě pakt migrace.

Jak, když ne přijímáním žadatelů o azyl, mohou země jako Česko pomoci?
Mohou pomoci právě s procedurou návratu do země původu nebo s budováním kapacit hraničního členského státu, přispět k ochraně hranic atd.

Zdá se, že plán vychází vstříc V4. Budou s ním ale souhlasit státy jako Řecko či Itálie?
Tento plán je postavený na tom, aby byl příznivý pro všechny členské státy, ne jen země V4. Představujeme řešení pro migrační politiku, kde všichni něco získají, ale také musejí přijmout svůj díl odpovědnosti. Samozřejmě, zároveň se paktem migrace nezříkáme závazků pomoci lidem, kteří se ocitli ve stavu nouze a mají nárok na mezinárodní ochranu.