Krátce před vraždou Lincolna mohl zemřít i jeho syn. Zachránil ho vrahův bratr

„Všichni znáte jména Lincoln a Kennedy. Oba byli prezidenty Spojených států, a oba byli zavražděni,“ konstatoval Miroslav „Mirek“ Černý v legendárním recitálu „Historie se opakuje“, jenž se stal spolu s přednesem jiného textu „Balíček karet“ zřejmě nejznámější ukázkou jeho textařského i recitátorského umění.

Ano, jména Lincoln a Kennedy opravdu všichni známe, stejně jako jména jejich vrahů John Wilkes Booth a Lee Harvey Oswald. Jména jako Robert Todd Lincoln nebo Edwin Booth nám jsou známa již podstatně méně. Také ona se ale pojí úzce s Lincolnovou vraždou. A vytvářejí ještě pozoruhodnější dějinnou paralelu, než by kdy jaký textař dokázal vymyslet.

Bratr vraha zachránil život synovi oběti

Zdálo by se, že jde o historickou anekdotu, které se vypráví pro pobavení, ale je až moc úžasná na to, aby měla reálný základ: že by bratr Lincolnova vraha Johna Wilkese Bootha zachránil život Lincolnovu synovi, a to navíc jen krátce předtím, než došlo k Lincolnově vraždě? S takovou fantazií že nás chce někdo houpat?

Zní to neuvěřitelně, ale tento příběh je opravdu pravdivý. Šéfredaktorovi listu Century Magazine Richardu Gilderovi jej totiž v roce 1909 popsal v dopise sám Robert Todd Lincoln, tedy onen Lincolnův syn. Muž, který mu zachránil život, se jmenoval Edwin Booth - a byl to opravdu bratr atentátníka, jenž zastřelil Robertova otce, amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Dávnou historii znovu připomněl web Today I found out (Dnes jsem zjistil).

Horor v divadle. Konec ruského premiéra se až děsivě podobal vraždě Lincolna

Co tedy vlastně Robert Lincoln před 123 lety vyprávěl? 

„K incidentu došlo na nádraží při tom, když si skupina cestujících pozdě v noci kupovala od průvodčího místa v lůžkových vagonech. Průvodčí stál na perónu u dveří vagónu, výše nástupiště zhruba odpovídala úrovni podlahy vagonu a mezi nástupištěm a vagonem byla samozřejmě úzká škvíra,“ líčil svůj zážitek prezidentův syn.

On sám stál podle svých slov na kraji nástupiště, a protože tam na chvíli vznikla nějaká tlačenice, přimáčkl jej zvolna se pohybující dav na stěnu vagonu. V té chvíli neměl pocit, že by to mělo být nějak nebezpečné, takže stál a čekal, až se fronta lidí posune dál a na něj přijde řada s koupí lístku. Jenže se stalo něco nepředpokládaného.

„Vlak se dal najednou do pohybu. Mě to strhlo a nohy mi sklouzly do prázdného prostoru mezi nástupištěm a vagonem. V té chvíli jsem byl sám o sobě úplně bezmocný, když vtom mě někdo rázně popadl za límec kabátu, vytáhl a postavil zpátky na bezpečnou zem. Když jsem se otočil, abych svému zachránci poděkoval, uviděl jsem, že je to Edwin Booth, jehož tvář jsem samozřejmě dobře znal. Hned jsem mu vyjádřil svou vděčnost, přičemž jsem jej oslovil jménem,“ vzpomínal Robert Todd Lincoln.

Edwin Booth, slavný herec na prezidentově straně

Edwin Booth nebyl v té době opravdu nijak anonymní. Spolu se svými bratry Juniem Brutem Jr. a Johnem Wilkesem vytvářel trio významných a kritikou uznávaných herců Fordova divadla ve Washingtonu (pozdějšího místa Lincolnovy vraždy). Sám Edwin byl považován za snad nejlepšího světového Hamleta 19. století a jednoho z největších herců své doby.

Všichni tři bratři se mimochodem v roce 1864, rok před prezidentovou smrtí, objevili společně v jedné hře, a sice v tehdejším nastudování Shakespearovy tragédie Julius Caesar. Edwin hrál v tomto představení Caesarova vraha Bruta, Junius se představil v roli Cassia a John Wilkes ztvárnil Marka Antonia. Výtěžek z uvedení hry byl tehdy věnován na postavení Shakespearovy sochy v newyorském Central Parku jižně od hlavní promenády. Socha tam stojí dodnes.

Před 160 lety vypukla americká občanská válka. Bojovali v ní také čeští rodáci

Pozoruhodným dějinným paradoxem je i to, že na rozdíl od Johna Wilkese byl Edwin velkým Lincolnovým příznivcem a přesvědčeným zastáncem Unie - což také vrazilo do jeho vztahu s bratrem klín. Lincolnova syna ale osobně neznal, takže v první chvíli vůbec netušil, koho vlastně zpod vlaku zachránil. Dozvěděl se to až o několik měsíců později, kdy mu o tom napsal jeho přítel, plukovník americké armády Adam Badeu.

Badeu totiž sloužil spolu s Robertem Lincolnem ve štábu generála Ulyssese S. Granta, velícího generála všech armád Unie, a prezidentův syn mu svou noční historku převyprávěl.

Atentát namísto plánovaného únosu

Bohužel, John Wilkes politické preference svého bratra opravdu ani sebeméně nesdílel. Sám se považoval za hrdého Jižana a po vypuknutí americké občanské války mezi Severem a Jihem otevřeně sympatizoval s jižanskou Konfederací a neustále hledal cestu, jak by osobně přispěl k porážce nenáviděné seveřanské Unie (jíž naopak tolik fandil Edwin).

Když se generál Grant v březnu 1864 rozhodl pozastavit výměnu válečných zajatců, protože si uvědomil, že vracením vojáků do vyčerpaného Jihu prodlužuje válku, vypracoval John Wilkes plán na prezidentův únos a hodlal za zajaté Jižany vyměnit přímo Lincolna. K únosu mělo dojít na jaře 1865 po charitativním divadelním představení v Cambeelské vojenské nemocnici, Lincoln však toto představení nakonec nenavštívil, a tak z Wilkesova plánu sešlo.

Krátce poté se Konfederace rozpadla. Třetího dubna 1865 padlo její hlavní město, Richmond ve Virginii, a o šest dní později se její hlavní armáda vzdala. Frustrovaný Wilkes změnil svůj plán, a namísto únosu se rozhodl prezidenta zabít.

Sedmý atentát na ruského cara: smrtící past chystali tři čtvrtě roku, šlo o řež

K atentátu došlo 14. dubna 1865 při Lincolnově návštěvě představení Our American Cousin (Náš americký bratranec) ve Fordově divadle ve Washingtonu. Prezidentskou lóži měl střežit policista John Frederick Parker, ten si ale o přestávce odskočil do nedaleké restaurace. I kdyby to neudělal, atentátu by pravděpodobně nezabránil - Wilkes byl velmi slavný herec a Lincoln jej osobně obdivoval, takže by byl k němu do lóže nejspíše vpuštěn tak jako tak. 

Krátce před půl jedenáctou večer Wilkes do lóže k prezidentovi skutečně vstoupil, zajistil zevnitř první z dvojice dveří a zůstal v malé temné chodbičce mezi foyer a vlastní lóží. Tam počkal, až se publikum začne smát jednomu vtipnému místu ve hře; coby herec věděl, kdy tato chvíle přijde. Když na divácký smích došlo, vkročil přímo do lóže, dostal se za prezidenta a střelil ho zezadu do týla. Nožem v druhé ruce pořezal Lincolnova spolusedícího, jenž se ho pokusil zadržet, seskočil z lóže do publika a uprchl z divadla. Pomohlo mu, že diváci netušili, co se děje, a považovali zprvu jeho výstup za součást představení.

O necelé dva týdny později, dne 26. dubna 1865, byl zastřelen poté, co vojáci Unie obklíčili farmu, na které se ukrýval, a na jejich výzvu, aby se vzdal, odpověděl: „Živého mě nedostanete!“

Mnohaleté dozvuky vraždy

Pro Edwina Bootha znamenal atentát obrovské trauma; v jednom jediném okamžiku ztratil bratra, ztratil svého prezidenta, kterého neochvějně podporoval, a navíc byl přesvědčen, že rodinná vazba s vrahem ho připraví i o milovanou profesi, třebaže sám nenesl na celé věci žádnou vinu.

Z depresí se sebral až po několika měsících a na scénu se nakonec vrátil až po osmi měsících, v lednu 1866. Podle jeho přátel mu určitou útěchu do dalšího života přinášelo i vědomí, že zachránil prezidentovu nejstaršímu synovi život.

Na památku svého bratra, který tak tvrdě zasáhl do jeho života, však úplně nezanevřel a dlouho žádal o to, aby mu bylo vydáno Johnovo mrtvé tělo ke křesťanskému pohřbu. Toto přání mu nakonec po bezmála čtyřech letech splnil v roce 1869 prezident Johnson a Edwin Booth nechal svého bratra pohřbít na rodinném pozemku na hřbitově Green Mount v Baltimoru, i když hrob zůstal z pochopitelných důvodů neoznačený.

Vražda opředená tajemstvím. USA odtajnily dokumenty o útoku na Kennedyho

Robert Todd Lincoln byl v pozdějších letech opakovaně vyzýván, aby následoval příkladu svého otce a kandidoval na prezidenta, ale vždycky takovou nabídku odmítl. Nějakou dobu však zastával alespoň funkci velvyslance Spojených států ve Spojeném království a také post ministra války. Ve volném čase byla jeho vášní astronomie.

Zůstal jediným ze čtyř synů Abrahama Lincolna, který se dožil dospělosti, všichni jeho bratři zemřeli během dospívání. Do konce života ho také mrzelo, že odmítl pozvání, aby svého otce v osudný den do divadla doprovodil. Kdyby to totiž udělal, seděl by na zadním sedadle hned vedle dveří a vrah by musel projít kolem něho. Je pravděpodobné, že by si jej v šeru nevšiml, naopak Robert by zřejmě měl šanci ve světle vycházejícím z jeviště rozpoznat, že muž má v ruce zbraň, a třeba nějak zakročit. Namísto cesty do divadla se však vydal onen večer navštívit svého přítele a prezidentova tajemníka Johna Haye.

Posledním známým přímým potomkem Abrahama Lincolna byl vnuk Roberta Lincolna „Bud“ Beckwith, který zemřel v roce 1985.