Joe Meanen měl na rozhodnutí jen pár sekund. Zemře v plamenech, nebo skočí z 50 metrů do moře, ačkoliv pád z takové výšky je jako dopadnout na beton? Skočil. Pád trval sedm sekund. „Říkal jsem si: Co jsem to sakra provedl?“ vzpomínal později pro list Scotsman.
Meanen byl jedním ze 61 šťastlivců, kteří přežili explozi a požár ropné plošiny Piper Alpha v Severním moři u Skotska. K neštěstí došlo 6. července před 35 lety a dodnes jde o nejhorší podobnou událost. Těla třiceti obětí se nikdy nepovedlo najít.
Plošina Piper Alpha fungovala od roku 1976. Těžila ropu a později i zemní plyn, vytvářela desetinu britské mořské těžby. Provozovaly ji společnosti Occidental Petroleum a Texaco. „Byla nejproduktivnějším zařízením na těžbu ropy v Severním moři,“ připomněla reportáž BBC.
V době katastrofy počátkem července 1988 bylo na plošině 226 lidí. Seděli na tikající bombě, kterou způsobila honba za vyšším ziskem bez ohledu na bezpečnost.
Jak později zjistila vyšetřovací komise, problém spočíval v rozšíření činnosti plošiny i na těžbu zemního plynu. Plošina byla původně rozdělena na čtyři moduly rozložené tak, aby velín a ubikace byly co nejdál od výrobních částí. Zařízení pro těžbu zemního plynu ovšem už byla umístěna zcela nevhodně. „Jednotky pro kompresi plynu byly instalovány vedle centrálního dispečinku,“ konstatoval list The Guardian. Mělo to katastrofální důsledky.
Jako bombardování
Zaměstnanci se na plošině střídali ve dvou směnách. 6. července 1988 denní směna začala s údržbou jednoho ze dvou čerpadel (A a B) na plyn. Jak napsal The Chemical Engineer, technici z čerpadla A odstranili bezpečnostní ventil a nahradili ho jen ručně dotaženým provizorním uzávěrem.
To si ale směny mezi sebou nevyřídily. Byla to osudová chyba. Před desátou hodinou večer se totiž kvůli technickým problémům zastavilo čerpadlo B. Zaměstnanci plošiny věděli, že musí do pár minut spustit druhé čerpadlo, aby se nepřerušila těžba. Chybějícího ventilu čerpadla A si nikdo z nich při zběžné kontrole nevšiml. Jakmile jej spustili, plyn začal unikat a plošinou po chvíli otřásl mohutný výbuch. Zkáza Piper Alpha začala.
Katastrofa na Piper Alpha ve skotském dokumentu Rescue:
Exploze nastala v místech hned vedle velína. V něm seděl i operátor výroby Geoff Bollands. „Výbuch mě odhodil asi šest metrů přes místnost. Ochromila mě mohutnost toho, co se stalo. V jednu chvíli řeším problém a místnost je najednou plná kouře, jsem zraněný a nic nefunguje,“ vzpomínal později muž pro list Scotland on Sunday.
Zničený centrální dispečink představoval ohromný problém. Právě odsud se totiž spouštěly bezpečnostní systémy a pracovali zde lidé, kteří měli řídit evakuaci. Jenže systémy nefungovaly a možní zachránci byli mrtví či zranění. „Nefungoval alarm ani automatický hasicí systém, který byl předtím přepnutý na manuál,“ popsal list Scotland on Sunday. Dva muži, kteří se ho pokusili jít zapnout ručně, zmizeli v plamenech.
Mezitím Bollandsovi došlo, že se musí co nejrychleji dostat pryč. Únikové cesty k záchrannému člunu mu však blokovaly plameny. Nakonec se mu povedlo dostat ven a jako zázrakem i se zraněními slezl 25 metrů po laně připevněném k zábradlí.
Z vody ho vyzvedla záchranná loď Silver Pit. I zachráncům ale šlo o život. „Kusy hořících trosek nás bombardovaly jako meteory. Jeden se řítil přímo k oknům kormidelny a byl jsem si jistý, že mě zasáhne. Pamatuji si, jak jsem si říkal: Bože, pokud z toho vyjdu živý, už nikdy se nebudu bát smrti,“ vyprávěl pro list Scotland on Sunday kapitán John Sabourn.
Peklo na moři
Strašlivé scény byly teprve prvním dějstvím katastrofy. Vzhledem k tomu, že nebyl nikdo, kdo by řídil evakuaci, a exploze poničila protipožární ochranu, zaměstnancům plošiny plameny odřízly cestu k záchranným člunům a nastal chaos. To ale ještě nebylo to nejhorší.
Přestože se z plošiny povedlo vyslat nouzové volání, na nedalekých plošinách Claymore a Tartan se práce nezastavily. Potrubím vedoucím přes Piper Alpha tak nadále proudil pod velkým tlakem zemní plyn a ropa. „Následovaly tři další obří exploze, způsobené narušením potrubí, které propojovalo Piper Alpha s dalšími plošinami. Následující požár dosahoval teplot přes 700 stupňů Celsia, exploze vyhazovaly trosky plošiny do dálky 800 metrů,“ přiblížil katastrofu list Scotland on Sunday.
K místu sice okamžitě vyrazily záchranářské vrtulníky i lodě, jejich posádky ale rychle pochopily, že proti plamenům nemají šanci. „Piloti hlásili, že vidí před sebou peklo, plameny šlehají do výšky 107 metrů a plošina je roztrhaná,“ uvedla BBC.
Všem bylo jasné, že šance zachránit zaměstnance plošiny jsou mizivé. „Záchranné plavidlo Tharos sice každou minutu lilo na oheň 150 tisíc litrů vody, ale žár byl tak silný, že už ve vzdálenosti 800 metrů od plošiny se barva na plavidle začala rozpouštět,“ popsala BBC.
Smrtící skok
Po první explozi ještě většina zaměstnanců plošiny žila. Nejvíc mužů se dusilo hustým a jedovatým kouřem v ohnivzdorné ubytovací části. Ti, kteří z ní navzdory zažitým postupům odešli, později vzpomínali, že se v ní vařili zaživa. „Bylo to jako sedět v hrnci na plynovém sporáku. Lidé se ochlazovali čímkoliv, co bylo po ruce, ti v kuchyni si třeba na kůži stříkali šťávu z rajčat,“ uvedl list Scotland on Sunday.
Zkázu ze záchranného plavidla viděli dříve zachránění muži. „Bylo to jako dívat se na katastrofický film. Chlapci byli v plamenech. Někteří skákali do vody,“ vzpomínal Bollands.
Dostat se z hořící plošiny je obecně nadlidský úkol. Pokud je to možné, dá se uniknout na záchranných člunech nebo lidi vyzvednou záchranáři vrtulníky. Plošiny jsou ale desítky metrů nad mořem, takže záchrana skokem je v podstatě sebevražda. Voda je z takové výšky jako beton - při dopadu dokáže člověku zlámat kosti a roztrhat vnitřní orgány.
Části mužů z plošiny Piper Alpha se ale právě tímto nebezpečným způsobem nakonec povedlo zachránit. Několik jich skočilo z heliportu umístěného 50 metrů nad hladinou moře. „Tři dopad nepřežili. Zlomili si při něm žebra, která jim propíchla plíce, srdce a játra,“ zmínil list Scotland on Sunday.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Bob Embleton, CC BY-SA 2.0
zoom_in
Památník obětem exploze ropné plošiny Piper Alpha. Zemřelo 167 lidí
Joe Meanen to přežil. Do vody se vrhnul po druhé explozi. „Neměl jsem žádné smysluplné myšlenky. Prostě jsem reagoval. Nejdřív jsem začal lézt po stožáru vysílačky, ale nikam to nevedlo. Myslel jsem jen: Tak a je to, ted umřu. Pak něco ve mně převzalo vedení. Trochu jsem se vrátil od okraje a pak jsem se rozběhl a skočil nejdál, jak jsem mohl,“ vylíčil pro list Scotsman.
Hořící voda
Druhá exploze přinutila ke skoku i technika Roye Careyho. „Vždy jsem se divil, proč lidé vyskakovali z hořících domů i ze 30., 40. patra. No, teď už to vím. Já jsem skočil také. Jen jsem věděl, že musím za každou cenu uniknout plamenům,“ řekl později BBC.
Ani po přežití pádu neměli muži vyhráno. Na mořské hladině totiž hořely ropné skvrny. Bylo to jako skočit do vařící vody. Meanen po vynoření vylezl na zbytky záchranného člunu, které plavaly vedle něj. „Byl jsem jen v polokošili a teplákách a pak jsem si uvědomil, že mám na pažích obrovské puchýře. Byly jako balónky,“ uvedl.
I Carey si z vody odnesl těžké popáleniny. „Při dopadu do moře jsem se ponořil velmi hluboko, ale i tak bylo nade mnou vidět, jak plameny osvětlují hladinu. A když jsem se vynořil, bylo to jako být na grilu. Nedokážu to jinak popsat. Vršek mé hlavy se vařil. A říkal jsem si, buď uhořím, nebo se utopím - a raději bych se byl utopil, neboť by to byla milosrdnější smrt. Ponořil jsem se a myslel si, že je to naposled. Ale pak se mi před očima vynořila tvář mé mladší dcery, které jsem slíbil, že pro ni uspořádám stejnou svatbu jako její starší sestře. A to mě povzbudilo a řekl jsem si: Musíš to přežít,“ popsal pro BBC.
Jako 11. září
Z vody Careye dostali záchranáři z lodě Silver Pit. Jedním z nich byl Charles Haffey. „Jak utíkal čas, bylo nám jasné, že budeme nacházet méně a méně přeživších. Když jsem jel k plošině naposled, zdálo se mi, že celý svět je v plamenech. Ten hluk byl ohlušující. Byla to kakofonie pekla,“ řekl BBC.
Po půlnoci se plošina zřítila do moře. Většina mužů z Piper Alpha zemřela. Osmdesátka mužů skrytých v ubytovacím bloku se udusila jedovatými výpary.
Reportáž BBC z rána po výbuchu plošiny:
Skelet plošiny, který zůstal nad hladinou, nadále hořel. Druhý den po explozi k němu dorazil další tým hasičů školených speciálně pro zásahy na ropných plošinách. Zasahoval v něm i Brian Krause. Rozsah katastrofy ho ohromil. „Do určité míry to bylo něco, jako když později spadly věže (Světového obchodního centra po teroristickém útoku v New Yorku, pozn. red.) 11. září. Byla to tak obří stavba, u které si nedovedete představit, že se jen tak zřítí. A za pár hodin je fuč,“ uvedl Krause pro BBC v roce 2015. Definitivně se hasičům povedlo oheň zbytků Piper Alpha uhasit až 36 dní po výbuchu.
Proč jsem přežil?
Za neštěstí nakonec nebyl nikdy nikdo odsouzen. „Vyšetřovací komise ovšem na jeho příkladu sepsala více než stovku doporučení, jak by se měla zlepšit bezpečnost na ropných plošinách,“ konstatoval list The Guardian.
Muži, kteří katastrofu Piper Alpha přežili, si z ní odnesli doživotní následky. A to jak fyzické, tak psychické. „Třeba Dick Common se v roce 1994 zabil. Cítil vinu, že zatímco on, single chlap, přežil, jeho kamarád, který měl ženu a děti, zemřel,“ popsal web Scotland on Sunday.
Další trpěli posttraumatickou stresovou poruchou, včetně otce Marca Reida, který pak o přeživších napsal odbornou práci. „Katastrofa plošiny sice nastala v létě 1988, ale její dopad se nesl naším rodinným životem dalších 23 let. Příběh mého otce byl příběhem muže, který opakovaně upadá do alkoholismu, rve rodinné svazky a ztrácí naději na návrat do normálního pracovního života,“ uvedl Reid v článku The Piper Alpha Disaster: A Personal Perspective with Transferrable Lessons on the Long-Term Moral Impact of Safety Failures.
