Kliknutím zvětšíteJe to jedno z nejdelších obléhání v novodobé historii Spojených států amerických. Jeho katastrofální zakončení s desítkami mrtvých vyvolalo spoustu otázek o profesionalitě zásahu vládních agentů, o tom, kdo vlastně začal střílet, kdo založil požár a zda se vysokému počtu obětí nedalo předejít.
Nemalé množství výtek ale směřovalo i dovnitř samotné sekty, která představovala velmi extrémní a problematickou náboženskou společnost: ti, kdo přežili masakr, vypovídali mimo jiné o tom, že vůdce davidiánů David Koresh sexuálně zneužíval dívky v sektě už od jejich 11 let. Ani poměry v sektě však podle některých odborníků neospravedlňovaly nadměrnou násilnost vládního zásahu.
Jsou tady ženy a děti! ozvalo se. A pak přišla střelba
Právě před 30 lety, v neděli 28. února 1993, dorazilo k náboženskému komplexu davidiánů v Mount Carmel Center asi 80 agentů amerického Úřadu pro alkohol, tabák a střelné zbraně (ATF), hodlajících provést razii kvůli zprávám, že davidiáni hromadí ve svém středisku střelné zbraně, které chtějí nějakým způsobem využít v rámci svých údajných příprav na konec světa.
Agenti přijeli k areálu budov ukrytí ve velkých přívěsech na zvířata a vybavení zatykačem na vůdce sekty Davida Koreshe kvůli porušení federálních předpisů o zbraních. Po slezení obvodové zdi areálu se po žebřících dostali na střechy jednotlivých budov a přes ně dovnitř komplexu. Uvnitř začala razie.
„Chci, abyste se všichni vrátili do svých pokojů a zůstali v klidu,“ pronesl prý k členům své sekty její vůdce Koresh poté, co federální agenti vstoupili do objektu. Alespoň tak na to před časem vzpomínal někdejší davidián Clive Doyle, který byl v době zásahu dospívající. Své vzpomínky zveřejnil v autobiografii, kterou citoval časopis The New Yorker.
„Slyšel jsem Davidovy kroky, jak procházel chodbou k hlavním dveřím… Pak jsem ho najednou slyšel, jak říká: Hej, počkejte! Jsou tady ženy a děti! Pak se rozpoutalo peklo – zvenčí se ozvala doslova záplava výstřelů. Znělo to, jako by se právě rozpoutala nějaká krvavá lázeň,“ psal Doyle.
Podle webu Vox není dodnes jisté, kdo vystřelil první. Obě strany se obviňovaly z prvního výstřelu navzájem. Výsledek však byl tragický: v následné přestřelce byli zabiti čtyři federální agenti a šest davidiánů. Dalších 16 agentů bylo zraněno a celý tým provádějící razii se musel stáhnout. Davidiáni byli zjevně ozbrojeni a připraveni se bránit.
Jednapadesátidenní obléhání
Následovalo dění, které nemělo v amerických dějinách mnoho obdob: jednapadesátidenní obléhání celého areálu, spojené s nepřetržitým vyjednáváním, jež vedli profesionální vyjednavači FBI.
Po první přestřelce bylo dohodnuto příměří a téměř 900 policistů, včetně vyjednavačů a záchranných týmů z Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), nakonec obklíčilo areál. Obě strany spolu komunikovaly dnem i nocí, hádaly se, přednášely svá stanoviska, předkládaly ultimáta a zmiňovaly hlavní body, z nichž nechtějí ustoupit, to vše pod dohledem desítek novinářů a televizních kamer.
„Patová situace ve Waco se stala jedním z nejveřejnějších jednání v historii amerického vymáhání práva,“ zmiňuje časopis The New Yorker. Vyjednavačům FBI se podařilo celkem brzy dosáhnout některých dílčích úspěchů: například propuštění celkem 35 davidiánů včetně 21 dětí výměnou za to, že FBI dodala obleženým jídlo a další zásoby. I tak ale zůstalo v budovách centra uzamčeno několik desítek osob. Včetně mnoha dalších dětí příslušníků sekty, jejichž otcem byl v řadě případů sám Koresh, který je počal s různými ženami.
Podle webu History se vůdce sekty David Koresh prohlašoval během vyjednávání za Mesiáše prorokovaného v Bibli a tvrdil, že mu jeho příjmení svěřil sám Bůh. Také vyhrožoval násilím v případě, že někdo na něj nebo na jeho rodinu zaútočí, ale odmítal, že by davidiáni chtěli spáchat hromadnou sebevraždu.
S postupujícím časem se vyjednavači FBI dostali do sporu s týmem záchrany rukojmích, který měl na starost taktiku případného dalšího zásahu. Tento tým frustroval pomalý průběh vyjednávání, a tak se rozhodl použít agresivní taktiku, která by členům sekty co nejvíce znepříjemnila život a donutila je vzdát se: například jim pouštěl z reproduktorů do areálu ohlušující a nervy drásající hudbu, nebo nechal drtit jejich zaparkovaná auta těžkou technikou. To bohužel značně narušovalo delikátní práci vyjednavačů, kteří chtěli přimět členy sekty, aby se vzdali po dobrém.
Kdo vlastně byli davidiáni a jejich vůdce?
K většímu pochopení toho, k čemu před 30 lety ve Waco vlastně došlo, je třeba vědět něco více i o tom, co byli davidiáni vlastně zač. Tato sekta patřila k náboženským zanícencům žijícím v bezprostředním očekávání návratu Ježíše Krista na zem a zřízení Království Božího. Patřili k rozsáhlejšímu náboženskému hnutí, které věřilo, že na stránkách Bible jsou zcela konkrétní vodítka o tom, kdy a jak dojde k druhému Kristovu příchodu na zem, a věřili, že existují proroci vybavení božským vhledem, kteří jsou schopni tato vodítka odhalit a interpretovat.
Hnutí davidiánů založil Victor Houteff, jenž se ve 30. letech minulého století odtrhl od Adventistů sedmého dne a začal budovat středisko Mount Carmel ve Waco jako vesnickou náboženskou komunitu, která podle jeho víry bude pomáhat při předávání poselství do církve. Po smrti Houteffa v roce 1955 se hnutí rozštěpilo a v Mount Carmel zůstala větev pod vedením Bena Rodena, po němž převzala po jeho smrti v roce 1978 vůdcovskou roli vdova Lois Rodenová.
Sám David Koresh vstoupil do komunity v Mount Carmel v roce 1981, kdy mu bylo 22 let, tehdy ještě pod svým rodným jménem Vernon Wayne Howell. Narodil se v roce 1959 v Houstonu svobodné matce v době, kdy jí bylo teprve 15 let. V dětství si údajně prošel ve škole tvrdou šikanou a ponižováním. Jeho matka ani jeho prarodiče se o něj příliš nestarali a ve škole se mu ostatní žáci smáli kvůli jeho dyslexii. Přezdívali mu Pan Retard.
V době, kdy přišel do komunity davidiánů, byl Koresh hubeným mladíkem s dlouhými vlnitými vlasy, který patřil mezi dlouhou řadu rozčarovaných adventistů sedmého dne hledajících poctivější a „čistší“ církev.
Asketického, ale ne úplně neatraktivního mládence si okamžitě všimla vůdkyně sekty Lois Rodenová a podle obvyklého vzorce vztahů v těchto komunitách s ním zřejmě začala i spát – přičemž je otázka, jak moc byl sexuální styk ze strany mladíka dobrovolný, protože Rodenové v té době bylo už přes 60.
Vernon Howell (později přejmenovaný na Davida Koresha) na policejním identifikačním snímku z roku 1987
V roce 1986 Rodenová zemřela a Koresh se (ještě jako Howell) střetl o následnictví ve vůdcovské roli s jejím synem Georgem. V té době se ke svému poměru se zesnulou vůdkyní sekty přihlásil veřejně a tvrdil, že si ho Bůh vybral, aby zplodil dítě, které se stane Vyvoleným.
První přestřelka v Mount Carmel
Při sporu o vůdcovství nad komunitou ukázal Koresh poprvé svou temnou tvář, protože tento souboj mezi ním a synem Rodenové skončil násilím.
Došlo k němu na podzim 1987 při události, jež jakoby byla předznamenáním pozdějšího obléhání. Koresh, v té době stále ještě pod jménem Howell, se krátce předtím vrátil z texaské Palestiny, kam odešel s 25 následovníky poté, co mu dal Roden najevo, že se proti němu jako vůdce neprosadí. Roden pak přejmenoval Mount Carmel na Rodenville a natočil video, v němž označil vzájemný vztah s Howellem za svatou válku: „To, co je mezi mnou a Vernonem Howellem, je v podstatě džihád, Chomejní versus Izrael,“ uvedl v tomto videu Roden. Sám ale nejspíš netušil, jak blízko je pravdě.
Dne 3. listopadu 1987 po setmění se v areálu Mount Carmel znovu objevil Koresh. A nebyl sám, doprovázelo ho sedm následovníků. Všichni byli těžce ozbrojení, oblečení v maskáčích a vybavení mapou celého komplexu s vyznačenými strategickými pozicemi, které hodlali třeba i násilím obsadit.
Z vypáleného komplexu budov Mount Carmel Center stoupá dým
Jejich vstup na pozemek sekty ale neušel Rodenově pozornosti, takže je čekal ukrytý za stromem a s nabitým a odjištěným samopalem Uzi v ruce. Když vetřelci vstoupili do jeho palebného pole, vypukla přestřelka. Roden dostal zásah do ruky a do hrudníku a těžce postřelený uprchl z areálu.
Následoval soudní proces, v němž byli Howell i jeho sedm spolupachatelů souzeni pro pokus o vraždu. Nepodařilo se ale prokázat, že stříleli jako první, takže byli po dvou týdnech zproštěni viny. Za mříže naopak putoval Roden, který svá zranění přežil. Ani jemu se sice nepodařilo prokázat, že by na vetřelce střílel ze zálohy jako první, ale soud mu v březnu 1988 udělil trest devíti měsíců nepodmíněně za urážky a vulgární vystupování v soudní síni a za to, že se nadále zdržoval na pozemku, na nějž mu soudní nařízení zakazovalo přístup.
Po Rodenově uvěznění už Koreshovi nestál nikdo v cestě, takže se zmocnil vlády nad celým areálem Mount Carmel, s nímž začal zacházet jako se svým. Policie dokonce vydala jeho skupině i zbraně, které jim po přestřelce zabavila: pět poloautomatických pušek, dvě pušky a dvě brokovnice. V roce 1990 se stal definitivně pánem nad komunitou davidiánů v Mount Carmel a legálně si změnil své jméno na Davida Koreshe (Koresh je hebrejský překlad jména Kýros, což bylo jméno starověkého perského krále, který dobyl Babylón a umožnil Židům návrat do Izraele).
Napjatá situace vyústila v masakr
V polovině dubna, po více než měsíci marného vyjednávání, oslovili Koreshe přes rozhlasovou diskusi o Zjevení náboženští učenci, kteří ho vyzývali, aby se vzdal. Koresh poté prostřednictvím svého právníka oznámil, že hovořil s Bohem a že píše své poselství na Sedm pečetí. Prý vyjde i se svými následovníky, až bude hotov.
Nejasné poselství se bohužel dalo vykládat dvojím způsobem. Na jedné straně to mohlo být oznámení, že se skupina hodlá vzdát úřadům, na druhé také zašifrovaná zpráva o tom, že se Koresh se svými lidmi chystá spáchat hromadnou sebevraždu, případně že je hodlá povraždit a potom se zabít sám.
FBI, jež nebyla přesvědčena o tom, který výklad je správný, se rozhodla raději jednat. Zvolila řešení neobyčejně radikální a vzhledem k situaci možná až zbytečně vyhrocené. Se zdráhavým souhlasem nejvyšší státní zástupkyně Janet Renové se agenti FBI rozhodli vykouřit davidiány z jejich pevnosti pomocí slzného plynu.
Dne 19. dubna 1993 těsně po šesté ráno pronikli agenti FBI do areálu pomocí speciálně vybavených tanků a obrněných bojových vozidel, jimiž prorazili obvodové zdi komplexu a proděravěli i některé budovy. Do vzniklých otvorů stříleli čtyřicetimilimetrové granáty se slzným plynem, celkem jich bylo kolem 400.
Mezitím vyzývali davidiány prostřednictvím megafonů i reproduktorů, aby se vzdali. Ti však odpovídali jen střelbou. Před působením plynu se lidé v budovách chránili plynovými maskami a ti, na něž maska nezbyla, se stáhli do podzemního betonového bunkru pod centrální budovou.
Kolem poledne, šest hodin po zahájení útoku, vypuklo v areálu na několika místech současně několik požárů, jejichž původ se nepodařilo nikdy přesně zjistit. Mohli je založit sami davidiáni, možný byl ale i zážeh od zábleskových granátů, které obléhatelům poskytla místní jednotka Texas Rangers.
Vláda zprvu odpovědnost za vznik požáru odmítala a její mluvčí prohlašovali, že použitá munice oheň založit nemohla. Podle webu History však vyšlo v roce 1999 najevo, že některé plyny, které FBI použila, jsou za určitých podmínek hořlavé. Ať tak či onak, ničivý živel se brzy rozšířil na všechny budovy v areálu, jež se ocitly v jednom obrovském plameni.
Teď už davidiáni bojovali o holé životy a dobyvatelé se změnili v jejich zachránce. Známým se stal například případ devětadvacetileté Ruth Riddleové, která vyskočila z druhého patra hořící budovy a agenti FBI ji našli přímo pod okny se zlomeným kotníkem.
Agenti FBI zachraňují Ruth Riddleovou, která vyskočila z okna hořící budovy
Bohužel, pro řadu Koreshových následovníků se požáry budov staly osudnými. V plamenech zahynulo celkem 76 lidí, včetně 28 dětí. Sám Koresh zemřel někdy v době po vypuknutí požárů na střelnou ránu do hlavy. Nikdy se ale nezjistilo, zda se zastřelil sám nebo byl zastřelen někým jiným. Smrtelná střelná zranění se našla i na některých dalších tělech obětí, což nasvědčovalo buď tomu, že se několik členů sekty rozhodlo přece jenom spáchat hromadnou sebevraždu, nebo že někdo, pravděpodobně Koresh jako vůdce, několik svých následovníků postřílel a potom se zabil sám.
Dozvuky obléhání Waco
Vládní zásah byl od začátku silně kritizován a dodnes bývá zmiňován jako příklad přehnaného použití síly ze strany federálních úřadů. Celý případ skončil několikaletým vyšetřováním pod vedením bývalého senátora Johna Danfortha, jehož komise nakonec dospěla v roce 2000 k závěru, že agenti FBI požár nezaložili ani v osudný den nestříleli v areálu ostrou municí. Tento závěr však kritiky zásahu příliš neuspokojil a v celých Spojených státech vyvolal jistou radikalizaci.
V dubnu 1995, inspirován druhým výročím konce obléhání Waco, použil militantní bojovník Timothy McVeigh nákladní auto naložené 2,4 tuny topného oleje a dusičnanu hlinitého k útoku na federální budovu Alfreda P. Murraha v Oklahoma City. S celkovým počtem 168 mrtvých a asi 850 zraněných byl bombový útok v Oklahoma City do té doby zdaleka nejsmrtelnějším teroristickým útokem ve Spojených státech.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
