„Víš, proč tady dnes lidé stojí? Protože oslavují, že už 25 let mohou žít ve svobodném státě," vysvětlovala tříletému chlapečkovi jeho maminka v pondělí v podvečer před knihovnou města. Dvojice sem přišla zapálit světýlko k výročí 17. listopadu. Nedorazili zdaleka sami. Sešlo se tu několik desítek Hradečáků, aby společně vytvořili světelný řetěz z hořících svíček, který symbolicky spojil pamětní desku disidenta Pavla Wonky a Havlovu lavičku.
„Vzpomínáme tu nejen na Václava Havla, ale také na posledního umučeného politického vězně Pavla Wonku, který zde má pamětní desku. Zároveň si připomínáme svobodu, kterou dnes bereme jako samozřejmou, ale ona byla těžce vykoupená a trvalo čtyřicet let, než jsme k ní došli," popsala pietní akt Kateřina Jelínková, jež na úvod zavzpomínala na převrat.
Další mnohonásobně početnější dav lidí se sešel na šestou hodinu před Klicperovým divadlem. Od vzpomínky na sametovou revoluci ho neodradil ani vytrvalý déšť.
Karty pro Zemana
„Zdrojem všech krizových jevů je mravní krize společnosti," přečetl za velkých ovací slova našeho prvního porevolučního prezidenta bývalý šéf „Klicperáku" Ladislav Zeman, který stejně jako desítky ostatních lidí dorazil s červenou kartou na hrudi – symbolem nesouhlasu s chováním Miloše Zemana.
Akce pokračovala koncertem kapely Mastix, kterou tvoří herci Klicperova divadla. Jejich dramatické songy střídalo čtení úryvků dopisů Václava Havla Gustávu Husákovi. To vše za přísného dohledu příslušníků státní bezpečnosti.
Uctít památku obětí minulého režimu dorazila zhruba padesátka lidí už během dopoledne také na Riegrovo náměstí. Vzpomínalo se tu a hodnotilo. „Kdybyste kohokoli z generace dnešních mladých lidí vzali o třicet let zpátky, hodně rychle by hledal díru zpět do současnosti. Žili jsme v absurdním státu," řekl bývalý primátor města Oldřich Vlasák.
A vzpomínalo se i koncertem v hradecké filharmonii nebo v katedrále svatého Ducha, kde Requiem za oběti totalitních režimů odsloužil biskup Jan Vokál.
