Za událostmi, které se odehrály přesně před 75 lety a bolestně zasáhly do jeho života, se Josef Krám ohlíží jen nerad. Stačilo možná jen pár hodin a všechno mohlo být jinak. Ale osud rozhodl jinak, bylo 7. května 1945 dopoledne, když Antonína Kráma, majitele mechanické dílny ve Vysoké nad Labem u Hradce Králové, popravili.

Více historických událostech ve Vysoké  - ZDE

O rok dříve, v dubnu 1944, Antonín Krám spolu s dalšími na rozbahněném poli nedaleko obce zahlazoval stopy po výsadku Barium. Parašutistům pomáhal, dal jim mimo jiné jízdní kola. Stává se spojkou partyzánů a vedoucím odbojové akce v okolí, v květnových dnech před koncem války se účastní úspěšného pokusu o odzbrojení místní německé posádky. Zbraně jsou rozebrány. Jenže gestapo má své donašeče a odplata na sebe nenechává dlouho čekat.

VAROVAL HO SOUSED

„Toníku, prosím tě, ihned opusť domov a zmiz mimo obec, třeba jen do lesa,“ varuje Antonína Kráma 7. května časně ráno vysocký soused Josef Hanousek.

Výstřižek z tiskuVýstřižek z tiskuZdroj: archiv

V poli je při obkličování obce fašisty zastřelen Josef Trojan, otec čtyř dětí. Antonín varování nedbá, sám už možná tuší, co bude následovat, a je se svým osudem smířen. Neutíká.

"Františku, já to dnes odnesu," svěřuje se jen o pár hodin později patnáctiletému synovi starosty Františku Karlovi u myslivny, kde čeká na konečný ortel spolu s dalšími muži z vesnice a se šesti ruskými zajatci. František Karel uniká smrti prý jen díky tomu, že zalhal o svém věku.

SÉRIE VÝSTŘELŮ

Pak už události nabraly rychlý spád. "Ein, zwei, drei," odpočítává německý velitel a ozývá se střelba. K zemi klesá tělo Josefa Krpaty, otce šesti dětí, a Jana Dvořáka, otce čtyř dětí. Jde o omyl. Se skutečnými partyzány je spojuje jen příjmení. Jan Dvořák stihne pokynout ještě synovi, kterého zahlédne, jak se vrací domů, ten nechápe, co se vlastně děje. Po dalších výsleších spolu s ruskými zajatci nastupuje do řady dvaatřicetiletý Antonín Krám. Jeho poslední myšlenky nejspíš směřují k rodině, co bude s jeho ženou a dětmi? Přeruší je série dalších výstřelů.

Jedna z křižovatek, kde probíhá výměna semaforů, je křížení okružní Pilnáčkovy a městské radiály Akademika Bedrny. Provoz tady řídí provizorní semafory.
Přestavba Fortny i výměna semaforů komplikují hradeckou dopravu

Pokud prý nebudou ukořistěné zbraně odevzdány, zemře dalších 20 mužů i se starostou. Lidé se obávají, že Vysokou potká stejný osud jako Lidice či Ležáky.

"Byly jsme se sestrou malé děti, já osmiletý, sestra šestiletá, navíc nám těsně předtím zemřel dvouměsíční bratříček Jeníček. Pamatuji si, jak tatínek s maminkou nesli tu rakvičku a my jsme šli za nimi. O týden později Němci popravili otce. Asi si dovedete představit, co to pro nás bylo, bylo to hrozné," vypráví Josef Krám a v jeho hlase je cítit, že tuto ránu ani čas zcela nezacelil.

DĚTI PŘEČKALY NOC V PRÁDELNĚ

Antonín Krám již pár dní před osudným okamžikem tušil, že je zle, a chtěl rodinu uchránit. "V sobotu 5. května nás rodiče odvedli k dědovi a babičce ve Vysoké, odtud jsme v noci přešli přes les do Roudničky k Zadrobílkovým, kde jsme byli ukryti v prádelně. Tam nám dopoledne v pondělí 7. května řekli, co se ve Vysoké stalo, a my šli přes les domů, ale u Červinkových v horní části vesnice nám sousedi řekli, ať tam k myslivně, kde Němci popravovali, my děti nejdeme. Maminka tam šla sama a tatínka jsme pak měli v rakvi ve smaltovně, rodiče měli opravnu kol," vysvětluje Josef Krám.

Adam skončil po operaci ve vigilním kómatu
Pardubická nemocnice musí zaplatit odškodnění rodině Adámka Vyčítala

Na svého otce vzpomíná s úctou. O jeho zapojení do odboje neměl stejně jako jeho sestra ani potuchy. "Po válce jsme u nás doma ve Vysoké za obrazem objevili originální špionážní instrukce skupiny Barium a po letech v květnu 2005 jsme je předali se synem a s manželkou řediteli Vojenského historického ústavu v Praze," dodává.

Prezident Edvard Beneš udělil Antonínu Krámovi v roce 1947 in memoriam Československý válečný kříž 1939. Místo, kde Antonína, další obyvatele Vysoké a ruské zajatce němečtí vojáci popravili, bylo nejprve označeno křížem. Dnes tu stojí pomník, u něhož se každoročně smutná událost připomíná.