Šátečky z Burundi

U stánků, které se prohýbají pod lahodnými chuťovkami, se prezentuje 35 různých zemí. Mexické tortilly, zákusky z Arménie, obrázky z Číny nebo ukázka typického ruského kroje. Stačí si jen vybrat.

Jeden ze stánků zastupuje africký stát Burundi. Lidé si tu povídají se sympatickou Liliane, která už rok studuje na Univerzitě Hradec Králové pedagogiku. „Naše typické jídlo? Čočka," nabízí s úsměvem copatá dívka výborné šátečky plněné směsí z luštěniny.

„Setkání národů je přátelská akce, kde své tradice, kulturu a zvyky představují cizinci, kteří žijí v našem kraji. Někteří tu studují, někteří pracují, další sem přišli, protože byli pronásledováni nebo si tu našli rodinu. Těch důvodů je mnoho," vysvětluje Jana Karasová z hradecké charity.

Na akci nechybí ani stánek České a Slovenské republiky. „Na loňský ročník jsme dostali ohlasy, že scházelo domácí zastoupení. Kolegyně z charity proto napekly cukroví a cizinci tu tak mohou na oplátku ochutnat zase něco z naší tradice," dodává Jana Karasová.

Pan Vu je spokojený

Hned vedle českého stánku nabízí své dobroty rodina z Vietnamu. „V Hradci žiju už 51 let," říká pan Vu. Líbí se mu tady, je spokojený a rozhodně by neměnil. „Mám tu manželku a dítě, podnikám tady. Na návrat do vlasti nemyslíme," naznačuje pan Vu, který za svou specialitu považuje v Česku dobře známé jarní závitky. U stánku ale nabízí i jejich rýžovou obdobu nebo typické vietnamské cukrovinky.

Obstáli by studenti?

Kromě ochutnávek a poznávání cizích národů má program Setkání národů i vzdělávací charakter. Hlavně pro studenty z desítek hradeckých škol. Trénují  si tu totiž, jak by obstáli u zkoušky z českého jazyka a z českých reálií, které musejí absolvovat cizinci, když žádají o naše občanství. Zodpovídat zapeklité otázky se většinou daří, jak ale studenti přiznávají, otázky lehké nejsou a cizinci to nemají vůbec jednoduché.

Čeština? Hodně složitý jazyk, myslí si Mongolka Seke
Setkání národů v královéhradeckém Adalbertinu.Pečené hovězí maso, sýry i salát. Mongolka Seke typické pokrmy své země vařila do čtyř hodin do rána. „Masu říkáme kambr, koření moc nepoužíváme, většinou jen sůl," ukazuje Seke na hovězí. Mongolci k němu většinou jedí slané těsto, které vzdáleně připomíná naše pečivo. Na stole nechybí kozí sušené mléko na sladko, do kterého se přidává trochu mouky, aby drželo tvar. „Moje děti to zbožňujou," usmívá se sympatická Seke, která v Česku žije osmým rokem. Češtinu ovládá perfektně, i když podle svých slov má ještě spoustu nedostatků. „Čeština je pro mě stále hrozně těžká. Někdy mám obavy, že se jí nikdy nenaučím dokonale, je to hodně složitý jazyk."
Typickým jídlem v Mongolsku je i sušené kravské mléko, chutná podobně jako sýr. Jen je velmi tvrdý. „Když jsme byli děti, tak nám to rodiče vždycky dávali, abychom měli pěkné zuby," vysvětluje Seke a dodává, že dalším velmi oblíbeným jídlem je mrkvový salát, do kterého se přidávají strouhaná jablka, česnek, sůl. Salát se pak podává jako příloha k taštičkám plněným masem.  Co Seke vlastně do Česka přivedlo? „Ani nevím," krčí rameny. „Když jsem se vydala do Evropy, tak jsem chtěla poznat kulturu, to, jak se tu žije a také vaší historii a v Česku se mi zalíbilo," říká na vysvětlenou. V Hradci a v Pardubicích pracuje jako tlumočnice. „Líbí se ten klid tady. V Mongolsku jsem žila v hlavním městě a to se nedá srovnávat. Tam nebyl klid ve dne ani v noci, to v Hradci je pořád." Vrátit se zpátky neplánuje. „Jednou za dva roky do Mongolska jezdím. Ale napořád? To asi ne. I když… uvidíme," dodává se smíchem Seke.