Čas, kdy si Řím podmaňoval známý svět legiemi a vše se řídilo tužbami a přáními Imperátora, byl ve Všestarech zaznamenán v různých podobách. Návštěvník se tu setkal nejenom s příslušníky armády, ale okusil také pochutiny tehdejší doby či si vyzkoušel psát na voskovou tabulku, skládat mozaiku a uhníst si vlastní keramiku s krkolomným názvem terra sigilata. Pokud mluvíme o okusení pochutin, tak se ve všestarském podání jednalo o pokrmy, které před dávnými časy jedli sami Římané.
„Například u moučníku Dulcia piperata jsme postupovali podle nejstarší římské kuchařky od Marcuse Gaviuse Apisiuse," představila pochutinu, jež bývala součástí hostiny movitějších rodin, Hana Dohnálková a dodala, že tento moučník dodnes překvapuje svoji rafinovanou chutí, kdy sladkost medu doplňuje ostrá příchuť pepře. „Tehdejší jídla nebyla tak rasložitá, jako ta dnešní. Ovšem díky dováženým kořením byla dražší a mohl si je dovolit jen bohatý člověk," uvedla Hana Dohnálková s tím, že koření patřilo i do vína, které se ještě přislazovalo medem.
„Medová" však jistě nebyla návštěva školy, kterou si mohly taktéž dovolit jen děti z bohatých rodin. „Psalo se na voskové tabulky. Do dnes nám však zanechala tato doba něco, co používáme i v moderní době. Psalo se totiž stylusem, tedy psací potřebou, která měla na jedné straně psací hrot a na druhé mazací plošku," řekl „římský" učitel Vít Brousek. Kdo pak školu zdárně absolvoval, měl dobré předpoklady k tomu, aby se dostal například do armády.
Ta byla ve Všestarech také zastoupena a mnozí návštěvníci rádi odzkoušeli na své hlavě helmice nebo si pohráli s mečem.
