„Profese je to velmi náročná. Především psychicky. Není výjimkou, že člověk se rozhodne pracovat jako osobní asistent, ale po dvou týdnech práce odchází,“ vysvětlila první úskalí koordinátorka programu Jancza Matoušková ze sdružení Hewer, které jako jedna z organizací službu v Hradci Králové provozuje.
 
Dodala také, že osobní asistent je především pro postiženého člověka nebo seniora víc než pečovatel nebo zdravotní sestra. Osoba, o kterou se asistent stará zůstává doma a nemusí docházet do žádného zařízení. „Je to obrovská výhoda. Člověk je ve svém domácím prostředí a nemusí mít strach z neznámého. Asistent se s bytem či domem důkladně seznámí. Budí to mnohem větší důvěru a klid. Navíc oproti stacionářům můžeme zajistit také 24hodinovou péči. Často této možnosti využívají lidé, kteří se o své rodiče starají, avšak potřebují na několik dní odjet,“ popisuje jednu z největších výhod koordinátorka.
 
Není překvapením, že častěji si tuto práci volí ženy nežli muži. „Neznamená to však, že by asistenty nebyli muži. Bývají to jemnější typy, například bývalí muzikanti,“ doplnila Matoušková.
 
Poznamenala, že profese je to velmi přínosná, ale vzhledem k osobnímu kontaktu s klienty a psychickému vypětí hrozí asistentům syndrom vyhoření. Jedinou zbraní, kterou je možné použít, je nasadit si „brnění“ a nepřipouštět si negativní pocity tolik k tělu.
„Asistent navíc může kdykoliv přijít a promluvit si, požádat o radu, nebo může dojít také k výměně klienta, o něhož se stará,“ upřesnila.
 
. . .