Jako příklad uváděl Beatles, kteří za své hamburské éry cvičili 8 hodin denně 7 dnů v týdnu. Praxe ve škole nám potvrzuje, že se cizí jazyk může naučit každý. Klíčovou roli ale tvoří vnitřní motivace. Je-li žák pohlcen českým prostředím, může se stát, že cizí jazyk nezvládne.

Má-li však podmínky, naučí se vždy. Otázkou je jak dokonale. Ovšem bezpochyby platí, čím dřív se začne, tím lépe.

Vraťme se tedy k motivaci. Jednou z možností je prolínání běžné školní angličtiny a výuky s rodilým mluvčím. Na Základní škole a Mateřské škole Josefa Gočára v Hradci Králové pracují dva. Pan učitel Brian učí od první do čtvrté třídy, vyšší třídy pan učitel Anthony z Anglie.

Dejme slovo žákům: „Díky němu umíme lépe vyslovovat a dobře skládat věty. Upozorní nás na některé chyby v naší angličtině. Například jsme všichni říkali všem botám prostě shoes, ale on nám vysvětlil rozdíl mezi boots a shoes.Česky neumí, ale dvě slova používá – cože a proč? Jeho hodina je zábavná. Sedneme si do kroužku a povídáme si o nějakém tématu."

Rodilý mluvčí by neměl přebírat roli učitele. Jeho využití ve výuce nemusí být vždy výhrou. Hodně záleží na vedení školy, českých učitelích a také na samotných žácích. Je těžké říci, která výuková metoda je nejlepší. Co se osvědčuje a funguje efektivně je dril a neustálé opakování. Ať už jde o gramatiku, poslech, mluvenou či psanou řeč. Samozřejmě se musí jednat o zábavnou formu drilu, aby výuka žáky bavila. Každý žák je jiný, má jiný druh paměti, a proto na každého platí jiný způsob. Klíčovým řešením, jak si řeč nejrychleji osvojit, je „vystavit se" cizímu jazyku a dostat se do situací, ve kterých rodná řeč nepomůže. Zvládnutí cizího jazyka je pak rychlejší.

A co si myslí o žácích pan učitel Anthony: „Mám rád všechny žáky bez ohledu na to, ze které země jsou. Nicméně si myslím, že české děti jsou velmi liberální, což je zřejmě důsledkem revoluce. Zatímco dříve byla ve škole přísnější morálka, dnes je atmosféra ve škole více uvolněná."

Několikaleté zkušenosti s využitím rodilých mluvčích ve výuce nás utvrzují v tom, že jdeme správnou cestou.
  Jitka Kičmerová, ZŠ a MŠ Josefa Gočára