V nepatrně zvlněné krajině mezi Hradcem Králové a Novým Bydžovem je schována nenápadná obec s dnes již ještě nenápadnějším zámkem.
Vcelku smutný příběh této původně krásné a výstavné barokní památky snad nabere nečekaně dobrý kurz. Ale proč se nejprve nepustit proti proudu času? Nový seriál Hradeckého deníku se vydá za historií této stavby.
Přelom 17. a 18. století byl ve znamení změn majitelů, kteří zde nejspíš nesídlili. Tady se zastavíme v kolotoči dlouhých, spíše cizích jmen. Vdova Anna Barbora Molavcová se vdala podruhé, a to za významného šlechtice, který zastával i úřad hejtmana hradeckého kraje.
Díky Kryštofu Norbertu Voračickému z Paběnic má dnes tato obec barokní zámek, který byl dostavěn roku 1733. Kryštof Norbert si sem nastěhoval i svoji krásnou knihovnu. Kde je jí však dnes konec?
Původní stará tvrz byla přenechána jako byt vysloužilému důstojníkovi (stála prý v místech dnešního č.p. 41). Stavitel zámku není znám, ale soudí se, že to byl někdo z okruhu F. M. Kaňky.
Zámek byl obklopen samozřejmě parkem. Voračický si panství příliš dlouho neužíval, neboť již roku 1740 Barchov kupuje Anna Josefa Liebštejnská z Kolovrat, rozená Colloredo–Waldsee. Novostavu a statek užívala osm let, než je prodala za 38 tisíc zlatých Josefu Pertoltovi z Vlkánova. Tento rod zde vydržel poměrně dlouho.
Následovník Josef Jan vládl svým poddaným velmi tvrdou rukou. Ti v době, kdy se po celých Čechách sedláci zdvíhali proti robotě, vytáhli i na barchovský zámek.
Svému vzteku dali průchod 24. března 1775 a zámek s okolím vyplenili, aby se pomstili tomuto místnímu vládci i jeho správci Reichenbachovi a zanechali zde škodu za 25 tisíc zlatých. Tento příběh se stal předlohou pro román Smršť od Vrchlického.
Páni z Vlkánova však nedokázali hospodařit. Možná hospodařili jako současní podnikatelé systémem malá domů, státu nic, a proto jim byl statek odňat pro neplacení daní pouhé tři roky po vyrabování zámku sedláky. Stát svěřil barchovský statek do péče pražské Invalidovně, zámek nikoliv. Roku 1810 se stává držitelkou rodina Laufbergrových, kteří zde byli až do roku 1838, než je prodali Kinským. Oktavián Kinský zámek koupil své matce Terezii, která se sem přestěhovala ze zámku v chlumecké oboře.
Následující období je trochu zmatečné. V roce 1840 měl být zámek prodán Harrachům, kteří jej měli připojit ke svému panství. V roce 1850 je Ernst Franz Harrach uváděn jako majitel statku v Zemské knize. Zdá se tak, že zámek drželi Kinští, ale hospodařili zde Harrachové.
Po matce Terezii Kinské se zde zdržoval občas i její syn Jan. Říkalo se, že jezdil z Chlumce vozem přímo přes pole s úrodou. Tomu se prý vzepřel Josef Bednář, za což byl odměněn hrabětem rákoskou.
MAREK DUSIL
(red. upravila Silvie Špryňarová)
play_fill
