Ostraze došla trpělivost poté, co jednomu z nich začala na podlahu téct krev z nosu. Přivolaným strážníkům oba bezdomovci vysvětlili, že se přišli jen ohřát, protože do azylového domu ještě nepouštějí.

V tomtéž centru došlo dokonce k honičce mezi jedním z bezdomovců a strážníky. Pobuda před hlídkou utekl na toaletu, kde se zavřel do kabinky. Policisté nakonec 49letého muže přemluvili, aby otevřel, a poté ho vyvedli pryč.

Pro změnu žebráním na sebe upozornili lidé bez domova u vchodu do obchodního centra v Brněnské ulici. Když na místo dorazila hlídka městské policie, byl na místě už pouze jeden z nich.

„Jednadvacetiletý muž uvedl, že opravdu žádal kolemjdoucí o cigaretu, ale byli to jeho známí, což po chvilce potvrdili, jelikož šli kolem hlídky,“ uvedla mluvčí strážníků Eva Čížková.

MARTIN BRABEC

PSALI JSME: Okavango - vesnice narkomanů

Hradec Králové – Strážníci v Hradci Králové se v nocina čtvrtek vydali na kontrolu míst, kde přebývají bezdomovci a squatteři.

Když se řekne Okavango, většině lidí se vybaví exotická Afrika. Hradečtí strážníci tak ale pojmenovali největší squatt v městě, který byl ve čtvrek v noci jednou ze zastávek na jejich inspekční cestě.

„Držte se pohromadě a raději za námi. Hrozí tam fyzický útok. Jsou to narkomani, tak koukejte pod nohy,“ varovali raději strážníci novináře.

Okavango leží na Pražském Předměstí jen pár set metrů od úřadu práce za podnikem Foma a železniční tratí. Vypadá jako vesnice duchů. Ve dvou desítkách dřevěných drážních domků a místností žije přibližně 25 lidí.

„Jsou závislí na pervitinu. Jeden domek je veřejná šlehárna. Asi před třemi měsíci jsme tam objevili kolem 500 stříkaček. Jsou tu ale asi dvě výjimky, které chodí do práce,“ míní jeden ze strážníků.

Policie už v areálu musela řešit řadu potyček a na místě objevila také několik celostátně hledaných zločinců. „Když jsou v klidu a je tady pořádek, tak je necháváme být. Pokud ne, tak je legální cestou vytlačujeme z města,“ řekl policista Ivan Dubec.

Občas se v Okavangu objeví i cizinci. Vzájemné návštěvy jsou mezi squattery běžné. „Rádi cestují. Byla tu žena, která nechtěla jít v Hradci k lékaři, tak si zajela na operaci do Varšavy. V nemocnici byla dva měsíce. Když se jí přestal líbit režim, zase se vrátila,“ vypráví Dubec.

Strážníci hledali v noci nejen neznámé tváře, ale především vážně nemocné, které překvapily mrazy. „Před časem takhle kolega při obchůzce zachránil jednomu z nich život,“ dodal Ivan Dubec.

Karel: Máma neví, že spím pod mostem

Na louce u výpadovky na Pardubice žije pod mostkem 23letý Karel se svým kamarádem. Rád by se vrátil domů, ale nemůže.„Mamka žije s nevlastním otcem, který si to nepřeje,“ povídá sešlý muž. Před mrazem ho chrání jen pár kusů oblečení, deka a dveře opřené o most. „Chodím se k mamce umýt. Pomáhá mi i s jídlem. O tom, že žiju pod mostem, neví. Bohužel jí musím lhát,“ říká trochu posmutněle.

Na těžké podmínky však neskuhrá. „Když je zima, tak si zatopíme, když máme hlad, chodíme se sběrem. Vodu bereme z benzinky, zatím nezamrzla.“ Do azylového domu ho nedostanete. „Prý se tam krade.“

Dlouhých osm let se po ulicích toulá 25letý Lukáš, otec téměř pětiletého syna. Svobodný život si zvolil sám. „Je to dobrodružnější. Nemám se kam vrátit. Co je to domov?“ ptá se ironicky. Teď je na návštěvě ve squattu Okavango.

„Jsem tady tři dny. Vždycky se z Hradce nějak nemůžu vyhrabat.“ Přiznal, že rád cestuje vlakem. „Jezdím zadarmo na záchodcích. Už mě znají a vědí, že nezaplatím. Proto mě vždy jen vysadí na zastávce a nechají být,“ směje se.Kam půjde na Vánoce, zatím netuší. „Doufám jen, že do té doby uvidím syna. Žije u táty bývalé přítelkyně,“ dodal.

RADEK ŠPRINC