Dříve to byla výsada profesionálních vojáků či pilotů. Součást jejich výcviku. Dnes si tuto mrazivou adrenalinovou kratochvíli dopřávají i v uvozovkách normální lidé. Řeč je o zimním bivakování, tedy přespávání venku.

Také letos, kdy teploty padaly do vskutku extrémních poloh, tedy až k nočním minus třiceti stupňům Celsia, se najdou nadšenci, kteří touží otestovat, co všechno jejich tělo dokáže překonat.

„Bivak je určitě adrenalinová záležitost. Vyzkoušíme si, co vydržíme. Ale není to tak, že bychom chtěli za každou cenu provozovat extrémní sporty. Je to také způsob relaxace a odreagování,“ říká chirurg z nemocnice v Rychnově nad Kněžnou Jakub Jandík, který se svou partou pořádá zimní kempování už déle než deset let.

„Na bivaku řešíme banální věci, abychom si ohřáli vodu, uvařili, abychom nachystali dřevo, zajistili si spaní. Člověk neřeší každodenní stereotyp,“ objasňuje.

Program je jasný a jednoduchý: skupina musí nachystat hlavně místo na spaní. Noc lze přečkat v iglú, ve stanu nebo pouze v záhrabu. Je potřeba dát pozor, aby především stan stál někde, kde je chráněný před větrem. V iglú je zase nutné myslet na odvětrávání.

V ledovém iglú je teplo

Parta Jakuba Jandíka měla letos menší problém. Složení sněhu moc nenahrávalo tomu, aby se podařilo postavit iglú.

„Jeli jsme vysoko, nakonec se nám podařilo postavit iglú pro tři lidi. Polévali jsme ho vodou, takže bylo vlastně ledové,“ popisuje lékař.

V takové stavbě je pak poměrně teplo. Sníh totiž velmi dobře izoluje. „V iglú je dobře. To záhraby jsou spíše nouzové. Ty využívají právě vojáci při výcviku,“ tvrdí Jakub Jandík.

"Přespávali jsme v minus 28," říká chirurg

Jeho parta jezdí na zimní bivaky už déle než deset let. Jakub Jandík, chirurg z nemocnice v Rychnově nad Kněžnou, dobře ví, jaké to je přespávat v iglú či ve sněhovém záhrabu.

Jak vás napadlo vyzkoušet zimní bivak?
My jsme skupina lidí, která jezdila od mládí na tábory do Slatiny – jmenujeme se Mladost Hradec Králové. Přemýšleli jsme, jak bychom se mohli setkávat i jindy, a začali jsme kempovat v zimě.

Kam jezdíte?
Začínali jsme na Kamenci ve Zdobnici, kde bivakují také vojáci. Vyzkoušeli jsme si i Vysočinu.

Nyní už se dá koupit perfektní, až profesionální vybavení. Jaké však byly začátky?
Jezdili jsme ve vaťácích, měli jsme dekové spacáky, karimatky, tedy vybavení na léto. Teď se dají sehnat za dobré peníze kvalitní boty, termoprádlo, spacáky do minus pětadvaceti.

Jaký máte během takového víkendu program?
Jezdíme na dvě noci. Všechno se točí kolem přípravy místa, kde přebýváme. Musíme udělat specifické ohniště na sněhu, připravit dřevo, natahat suché stromya nasekat je. Pak stavíme iglú, což je pro šest lidí práce na tři hodiny. K tomu vaříme, pečeme maso. Jednou jsme slaňovali, jindy jsme si osvěžovali první pomoc, transportovali jsme raněné.

Překonali jste nějaké opravdu extrémní teploty?
Nízké teploty jsou každý rok. Kdysi jsme ale na Vysočině zažili minus dvacet osm, což bylo opravdu drsné. Velká zima byla i ve dne – pekli jsme maso a teplota padala až ke dvaceti pod nulou.

Co vás na zimním bivakování nejvíce přitahuje?
Je to adrenalinová záležitost a zároveň relaxace.
Jaké vybavení pomůžev mrazu? Kolik stojí?

- Spacák: Je potřeba mít spací pytel vhodný minimálně do minus 25 stupňů Celsia. Cena od 1700 korun.
- Nafukovací karimatka: Obyčejná karimatka není na zimní bivakování vhodná, protože špatně izoluje. Lepší je nafukovací verze. Cena od 470 korun.
- Bunda: Nejlépe goretexová, tedy uzpůsobená do extrémních podmínek. Cena od 2500 korun.
- Kalhoty: Platí pro ně to stejné jako pro bundu. Cena od 750 korun.
- Boty: Stejně jako u bundy a kalhot by měly být goretexové. Cena od 3000 korun.
- Rukavice: Také ony by měly být hlavně kvalitní. Cena od 700 korun.
- Termoprádlo: Nabídka funkčního prádla je obrovská, sumy za něj jsou rozličné. Cena za triko od 250 korun, za spodky od 350 korun.
- Mobil: Další nutná věc. Měl by mít dostatečně kvalitní baterku a uložené číslo na Horskou službu.