Český svaz bojovníků  za svobodu a jeho sestry a bratři soustředění v královéhradecké organizaci jsou si této velice významné osobnosti vědomi a rozhodli se každým rokem spolu s další významné osobnosti, jíž byl Mistr Jan Hus, každoročně tyto velikány připomínat ve dnech, kdy vyhasl jejich život. Ne však jejich myšlenky.

Nezapomeňme na velké Čechy

My jsme je spolu s dalšími Východočechy zdvihli z popela, a tak navázali na předbělohorské vlastence, české národní obrozence 19. století a válečníky první a druhé světové války, kteří měli znamení Jana Žižky na svých standartách a jeho odkaz v srdci.

Položili jsme si otázku, byli by jsme ještě dnes národem, kdyby nebylo Jana Husa a Jana Žižky. Jsme přesvědčeni, že už nebyli. Český svaz bojovníků  za svobodu nesmí dopustit, aby se v době, kdy se v pohraničí budují pomníky příslušníkům SS či gestapa a zlo se rozlévá po kraji, zapomnělo na velké Čechy.

Jsme rádi, že nás v našem úsilí podporuje i magistrát a úřad Královéhradeckého kraje. Vždyť Hradečáci jsou s Janem Žižkou velice spjati. V roce 1423 zde Žižka založil husitské centrum, jemuž se říkalo Menší Tábor. A Žižka byl nějaký čas také v Hradci pochován, díky dalšímu významnému husitovi, Hradečákovi knězi Ambrožovi. Z husitů ve východních Čechách vzniká sirotčí svaz, který při spanilých jízdách proniká hluboko do týlu nepřítele. Východočeští vlastenci se tak stávají vedle Táborů těmi nejodvážnějšími.

I malý národ může být bohatý duchem

Dnes je pro mnoho občanů dob a nelehká, mnozí přichází o zaměstnání, někteří jsou v exekucích připraveni o majetek, jiní nemají na živobytí, schází přátelství, radost, soudržnost. Lidé nemají vize. V takových dobách se vždy lidé upínali k takovým osobnostem, jakým byl právě Jan Žižka. I národ malý a zkoušený může být duchem bohatý a hrdý na to, že existuje.  Žižkův kritik, jakým byl historik Pekař napsal o Žižkovi: „Byl vůdcem božích bojovníků, aby vymítal všechna pohoršení z církve rytěřující, aby vyvrhl zlé z prostředka spravedlivých i aby učinil pomstu a bil ranami národy, kteří se zprotivily zákonu Kristovu…"

Dovolte mi připomenout  také slova prvorepublikového spisovatele a historika F. J. Čečetky z roku 1924, platná na jakoukoliv dobu : „Půl tisíce let uplynulo od té doby, co zemřel národní bohatýr u Přibyslavě.  Oživujeme v mysli slavnou minulost a vracíme se k duchům, jako byl Jan Žižka. Celý národ se kloní památce slepého hrdiny v jubilejních dnech, důrazněji si připomíná, že Žižka bojoval za duchovní statky všeho lidstva, za svobodu svědomí, za zásady demokratické a za práva nejchudších.

V revolučních zmatcích husitských válek jediný myslil na celek a zachránil zemi. Stal se representantem životní nezdolnosti národní, a proto jeho kult žije v českém lidu od věku do věku. Vyrostl-li za naší samostatnosti, zní-li mocněji slavná hymna české síly, ukládá doba, aby se nám stal Žižka také jasným vzorem občanské obětavosti. Jeho hrdého čela a pevné ruky je nám více nežli jindy třeba, abychom neutonuli v sobectví a zase neztratili, co bylo slzami a krví dobyto. S pýchou hledíme na sílu a moc našeho národa v XV věku, ale měli bychom se též učiti z dějin, z vítězství i chyb předků. Po pěti stech letech je tu týž národ, jsou tu tytéž strany, třeba s pozměněnými hesly, je tu vzkříšený stát – ale je tu také týž nepřítel… Husitská síla, sebezapření a nadšení mají nám zvláště dnes býti povinností. Tím bychom nejlépe posvětili Žižkovu památku."

Tak bylo psáno v roce 1924 a stále platné.

Přišli se poklonit jeho památce

Národ nezapomíná, proto ve čtvrtek 11. října dorazili členové ČSBS, dětský kroužek historického šermu Tesák Všestary, zástupci Svazu letců a ČSOL a další hradečtí občané.

Zapalme svíčky, 11. října odešel vojevůdce a nepsaný král všech českých válečníků!

Patrik Dušek, jednatel, OV ČSBS v Hradci Králové