Při děsivém střetu tehdy zahynuli čtyři lidé.


Domácí prostředí

Sešitá hlava a zlomená kostrč jsou jen některá zranění, které utrpěla. Hospitalizována byla dvanáct dní a dalších deset měsíců probíhala rekonvalescence v domácím prostředí.

Dodnes se jak fyzicky, tak psychicky pořádně nevzpamatovala.


Šrámy na duši bude mít do konce života. Pětašedesátiletá žena, matka čtyř dětí, je nyní v plném invalidním důchodu.
„Moc bych chtěla poděkovat všem lékařům a personálu neurochirurgie ve Fakultní nemocnici. Starali se o mě s velkou láskou a péčí. Velice mi pomohli ze všeho se dostat,“ chválí Tomášková.

„Chodím na ortopedii, neurologii, psychiatrii, ale pořádně ani nenastoupím do autobusu,“ stěžuje si na důsledky tragédie.

Světla nesvítila?

V nemocnici za ní byl i ředitel Dopravního podniku. Ušlý zisk a ostatní náklady uhradil právě Dopravní podnik z vlastního pojištění. „Myslela jsem, že mi pošlou alespoň omluvný dopis nebo dají volnou průkazku na hromadnou dopravu, ale ani jednoho z toho se mi bohužel nedostalo,“ rozhořčeně vytýká.
A přitom tvrdí, že řidič autobusu jel podle předpisů a červená světla nesvítila. Případ se pořád vyšetřuje, i když svědectví a pověst hovoří pro zkušeného řidiče, který však havárii nepřežil.

Až po incidentu České dráhy zabezpečily přejezd závorami, kamerami a odstranily křoví, přes které nebylo vidět na koleje směrem na Pardubice.

Jan Pruška