Po vstupu do bazaru s použitým zbožím se zákazník v okamžení přenese z hlučné sídlištní ulice do barevného a pestrého království plného více či méně starého zboží všeho druhu. Kde se všechen nábytek, nádobí, sochy, porcelán, elektronika, starožitnosti a mnoho dalšího bere? Stačí se zeptat 29letého Jiřího Bláhy, který začal podnikat na hradecké Benešově třídě před šesti lety.

„Určitě se u mne dají najít vzácné kousky, například starožitné hodiny-kukačky, sběratelské kusy elektroniky, staré gramofony na kličku nebo značkový porcelán,“ vyjmenovává osvědčené tipy.

Přitom Jiří Bláha mohl být původně slavným fotbalistou. FC Hradec Králové si talentovaného sportovce přivedl v žákovském věku z Nového Města nad Metují a časem v jeho barvách nastupoval za první mužstvo ve druhé nejvyšší soutěži. Později odešel na hostování do Kolína, a i kvůli zranění hrál v nižších soutěžích.

Málo zákazníků, ostrá konkurence a zchátralé okolí drtí obchodníky na Benešově třídě v Hradci Králové.
Málo zákazníků, ostrá konkurence a omšelé okolí drtí obchodníky na Benešovce

„Postupně jsem zjistil, že už pro mě vrcholový fotbal není, že se tím neuživím. Rozhodl jsem se pro podnikání po vzoru rodičů. Díky nim jsem věděl jsem, do čeho jdu. A dnes nelituji,“ pochvaluje si Jiří Bláha.

Když šla kariéra dolů, rozhodl se otevřít vlastní pobočku. „Začal jsem hledat prostory a našel vhodné místo na Benešovce. Od roku 2017 jsem tady. Kromě místních tvoří velkou část zákazníků lidé odjinud, kteří bazarový sortiment cíleně vyhledávají,“ popisuje životní přelom a obchodnické začátky Jiří Bláha.

Jakmile získal od radnice ve výběrovém řízení prodejnu, první cesta vedla do Německa pro zboží. Už dříve jezdil na stejné místo se svým otcem. Dlouhá cesta až za Hannover měří zhruba 750 kilometrů a podnikatel ji absolvuje jednou za čtrnáct dní až tři týdny.

„Taťka tam jezdil už asi patnáct let, znal se tam s lidmi a věděl, co a jak. Je to sice daleko, ale zase tam nejezdí žádní Češi a Poláci jen minimálně, takže si můžu vybírat. Je to obrovský bazar, který se zaměřuje na elektroniku, nábytek, domácí potřeby, dekorace a další sortiment. Dotuje ho Červený kříž a lidé tam svážejí všechno, co se jim doma již nehodí. Následně se to recykluje, a co je ještě použitelné, dává se do prodeje,“ vysvětluje Bláha.

Ochoz Bílé věže dnes chrání pískovcová zídka a ocelové zábradlí.
Sebevrahy měla na Bílé věži zastavit síť. Město se ale nedohodlo s památkáři

Během prvního měsíce byla nová prodejna zaplněná. Ceny jsou v Německu příznivé, takže se daleká cesta vyplatí. Velkou výhodou jsou i letité kontakty a kamarádství s německými dodavateli.

„Předem si voláme, zjišťujeme, jaké zboží je k dispozici a na základě těchto informací poté s dodávkou a vlekem se švagrem vyrážíme. Při řízení se střídáme, cesta tam trvá asi deset hodin,“ říká Jiří Bláha na své židli za okénkem oddělující prodejní část a kancelářský a skladovací prostor.

Nové zboží přichází na prodejnu každé druhé pondělí. Zákazníci o tom již vědí a zejména první tři dny je to v prodejně na jejich zájmu znát. Mnozí z nich dobře vědí, že se mezi stovkami položek občas objeví vzácnost nebo rarita.

Například porcelán je stálicí v oblíbenosti mezi zákazníky a také příležitostí natrefit na opravdu vzácný kus či ještě lépe celou sadu. Ceny pak mohou dosáhnout 10 či 15 tisíc i výše. Ač podle svých slov není Jiří Bláha zatím odborník, po několika letech zkušeností pozná kvalitní značky a jejich hodnotu. A když si není jistý, dohledá si informace na internetu.

Pětiměsíční fenku Suki někdo otrávil v Orlické ulici v sobotu. Psa se podařilo zachránit.
Tři otravy psů v jedné ulici. Fenku na Slezském Předměstí mohl zabít karborufan

Občas se stane, že slibně vyhlížející zboží nakonec nemá předpokládanou hodnotu, anebo naopak podceňovaný tovar se ukáže jako vzácnost. Mnohé cennosti také projdou prodejem bez povšimnutí.

„Určitě mi tady prošla rukama řada cenných kousků, o kterých jsem nevěděl a prodal je za pár korun. Znalec potom přijde na to, že stojí tisíce. Určitě mi toho v tom množství mnoho uteklo. Nemůžu uhlídat úplně všechno, ale postupem času se to díky zkušenostem zlepšuje,“ uvědomuje si mladý podnikatel a zamýšlí se, jak vlastně svoji profesi přesně pojmenovat.

„Těžko říct, myslím si, že bych mohl být třeba bazarník nebo vetešník,“ usmívá se. Každopádně má svoji práci rád z řady důvodů. „Baví mě práce s lidmi, být s nimi každý den v kontaktu, diskutovat o ceně, když chtějí slevu. Velmi mě baví objevování cenných věcí, vybalování dovezeného zboží na prodejně. Naopak mě nebaví jezdit pro zboží takovou dálku. Škoda, že to není blíž,“ lituje Bláha, ale vzápětí upřesňuje, že vzdálenost je pro jeho podnikání přínosem.

„Někde za hranicemi určitě nějaké možnosti jsou, ale tam jezdí každý. Já to mám z ruky, ale zase mám větší výběr a šanci, že dobře pořídím. Jsem tam s výběrem spokojený a jsem rád, že tam díky rodičům můžu jezdit. Právě jim patří poděkování, že mi zpočátku pomáhali. A také stálým zákazníkům, kteří se ke mně vracejí,“ zdůrazňuje Jiří Bláha.

Na podzim přišli obyvatelé Mandysovy ulice na Moravském Předměstí v Hradci Králové o výhled na desítky vzrostlých stromů poblíž kulturního střediska Medium, před pár dny přibyl okolo vykácené plochy plot a včera se na pozemku objevily první stroje.
Výstavba bytového komplexu na Moravském Předměstí začala navzdory protestům

Mezi pravidelné klienty patří i Jarmila Žváčková, která bazar navštěvuje i několikrát týdně. „Opravdu se tady dají objevit i vzácné věci. Koupila jsem si třeba talířky ručně malované zlatem. Na první pohled nešlo o nic výjimečného, ale stačí talířek otočit a dají se tam vyčíst zajímavé údaje. Ráda si tu vybírám a prohlížím, doslova si tu rochním a je to pro mě i relax,“ svěřuje se po nákupu porcelánové sošky ztvárňující kachnu.

„Možná vypadá až kýčovitě, ale pokud tomu trochu rozumíte, vidíte, že nejde o ledajaký porcelán. Mám tu zamluvené i proutěné křeslo, které se mi hodí do chodby nebo kuchyně. Vypadá dobře, zpracování je kvalitní,“ ukazuje na hnědé křeslo ve výloze s číslovkou 700 korun na cenovce.

Pokud by měl Jiří Bláha poradit začínajícímu kolegovi, jaké zboží v německém „superbazaru“ vybírat, nejprve by doporučil, aby tam nejezdil sám. „Asi bych ho tam musel vzít osobně a seznámit ho s lidmi. Obecně si nejčastěji vybíráme nádobí, porcelán, sklo, keramiku a dekorace. Takové ty drobnosti od skleniček a talířů po hrníčky, vázy a podobně. To mezi lidmi frčí nejvíc,“ vyjmenovává obchodník z Benešovy třídy.

Nakupuje i nábytek zejména rustikální pro chalupáře, vozí i elektroniku. Ta je už opravdu spíše pro sběratele, kteří tomu rozumí a doplňují si své sestavy. Jde o třicet i čtyřicet let staré kusy, které stále fungují.

Mohlo by vás zajímat: Vysavač za pár stovek. Podívejte se, co koupíte v prvním hradeckém re-use bazaru

Zdroj: Deník/Jiří Fremuth