Je jim devatenáct let, chystají se složit zkoušku dospělosti a stihli přitom vydat vlastní knihu.

Tři studenti gymnázia J. K. Tyla, Lukáš Dulíček, Roman Ruffer a Jan Hutla, se původně pokoušeli napsat zdařilou seminární práci.

Pak se jim to „nějak zvrtlo“ a vznikla z toho téměř dvousetstránková kniha o historii jejich školy.

„Původně jsme si chtěli vyzkoušet výzkumnou metodu orální historie. S tou nás seznámila profesorka Dušková. Ve skupině sedmi lidí tak začaly vznikat zpočátku seminární práce založené na rozhovorech s bývalými kantory a absolventy,“ popisuje Lukáš Dulíček.

Myšlenka vytvořit z nasbíraných rozhovorů celou knihu, se začala pomalu rodit o loňských letních prázdninách. „S klukama jsme se sešli a začali jsme přemýšlet nad koncepcí, jak by to mohlo vypadat. Nakonec jsme si řekli, že vytvoříme celý sborník,“ uvedl další z autorů, Roman Ruffer.

Stovky probdělých nocí poté strávili nad přeposloucháním 29 hodin nahraných rozhovorů s bývalými kantory a absolventy.

„Bylo to šílené. Příprava do školy trošku pokulhávala a sem tam nějaká známka ulítla. Původně jsme chtěli stihnout všechny práce už do října, ale ve skutečnosti se to protáhlo až do loňského listopadu. Některé kapitoly jsem přepracovával třeba třikrát,“ popisuje Lukáš.

„Úkoly jsme měli rozdělené. Nikdo z nás tu knihu nečetl celou. Každý dělal něco. Já připravoval část sestavenou z kroniky gymnázia a kluci pracovali na rozhovorech,“ dodal Jan Hutla. Vymyslet koncepci, poslouchat, přepsat a několikrát přetvořit vznikající dílo, se neobešlo bez konfliktů. „Tak k nějakým drobným šarvátkám došlo. Každý jsme jiný a názory máme různé. Ale nakonec zvítězil zdravý rozum a kompromis,“ směje se Roman.

Na celé knize se kromě několika kantorů podílelo dalších patnáct studentů. Ti přepisovali, vyslýchali, vytvořili ilustrace a zastali mnoho další prace. O knihu už projevila zájem Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové.

Po prvních padesáti výtiscích se jen zaprášilo a dalších 450 již poputuje do hradeckého knihkupectví Kosmas.

„Neusneme na vavřínech a z toho, co nám zbylo, bychom rádi vytvořili ještě další knihu,“ uzavírá Lukáš Dulíček. (sir)