Zpěvák Karel Černoch podlehl ve čtvrtek 27. prosince ve věku 64let dlouhému boji stěžkou nemocí. Ikdyž loni podstoupil operaci tlustého střeva a následnou chemoterapii, zhoubná rakovina nakonec vtěchto vánočních dnech zvítězila.
Karel Černoch neodmyslitelně patřil k hradeckému Mediálnímu plesu, jehož spolupořadatelem je rovněž Hradecký deník. Byl jeho vtipným a laskavým průvodcem, moderátorem i zpěvákem.
"Karel byl opravdu všestranný - není bez zajímavosti jeho kuchařská a kulinářská zdatnost. A v neposlední řadě byl to přece jenom Karel a my jsme si říkali "Karel zdraví Karla," vzpomíná Karel Tejkl.


Karel Černoch se narodil 12.října 1943 v Praze.


Karel Černoch byl od svých počátků všedesátých letech minulého století nepřehlédnutelným talentem české populární hudby. Zároveň ho mají diváci iposluchači vživé paměti také jako partnera herce Jiřího Wimmera vjejich komických výstupech ztelevizního pořadu Možná přijde ikouzelník. Hlavní rolí Jeana Valjeana včeské verzi muzikálu Bídníci (Les Misérables) se stal jedním zprůkopníků muzikálového boomu českého hudebního divadla.

Od svých počátků nenechával Černoch publikum na pochybách osvém talentu. Někdejší rocker vstoupil na hudební scénu počátkem šedesátých let stehdejšími rockovými a bigbeatovými skupinami, ale jeho stálou skupinou se stal Juventus. Jedna zjeho tehdejších písní, Zrcadlo, se všedesátých letech stala hitem své doby, podobně iNářek převozníka. Nicméně Černochovi vhvězdném vystupování tehdy poněkud překážel jeho robustní zjev a mírně neohrabané pohyby. Stímto hendikepem se však dokázal brzy vyrovnat. Publikum si získal ojedinělou, sytou barvu hlasu, smyslem pro rock, swing išanson, ale také inteligentním výběrem repertoáru. Vroce 1969vyhrál Bratislavskou lyru ssPísní omé zemi, která reflektovala beznaději doby po sovětské okupaci, cenu však byl nucen vrátit. Píseň omé zemi však zůstala podobným symbolem doby jako Modlitba proMartu.

Následoval zákaz koncertní činnosti, nicméně vroce 1972se díky nabídce divadla Ateliér ve Spálené ulici mohl vrátit alespoň ve společném pořadu Narozeniny sEvou Olmerovou. Tam vystupoval ivdalších pořadech spolu se svou skupinou Akvarel, objevil se ivSemaforu ve hře Jiřího Suchého Zuzana vlázni.

Ikdyž vyšel zprostředí bigbeatu, nechyběl vČernochově repertoáru ani jazz či country. To jej přivedlo do skupiny Country Beat Jiřího Brabce, kde vystupoval například sNaďou Urbánkovou.

Černoch však vystřídal iřadu dalších skupin a významných orchestrů až do roku 1985, kdy si založil vlastní skupinu Bonton, sníž potom vystupoval až do roku 1991.Na počátku devadesátých let vystupoval ijako host recitálu Marty Kubišové či vánočních koncertů Heleny Vondráčkové.

Právě svou všestrannost mohl Černoch uplatnit vmuzikálovém divadle, kromě zmíněných Bídníků hrál ivpůvodním českém muzikálu 451stupňů Fahrenheita. Jeho ojedinělý zjev spolu svýrazným a mnohotvárným hlasovým projevem jej předurčil ido dalších muzikálových rolí, ať už ve slavné Evitě či vpůvodním českém Monte Cristovi.

Básník a publicista Jaroslav Holoubek vydal roku 2005knihu rozhovorů sKarlem Černochem Já bejval divnej kluk, která je vzpomínkovým pásmem dokumentujícím Černochovu hudební a divadelní kariéru.

Po dlouhém souboji snemocí odešel vKarlu Černochovi ojedinělý zjev české populární hudby, který po sobě zanechal nejen výraznou stopu, ale především množství inteligentních písní, které budou ještě dlouho znít a knimž se budeme rádi vracet.

Dlouholetý spolupracovník a textař písní Karla Černocha, Ondřej Suchý na zpěváka pro Deník zavzpomínal:

Když jsem předtáčel rozhlasový pořad Padesátník na letošní 30.prosinec a zařazoval jsem do něj kpovídce Miroslava Horníčka písničku Ušní bubeníček, kterou jsme před třiceti lety napsali sKarlem Černochem vjednom rozverném odpoledni, nenapadlo by mě při tom pomyslet na to, že už spolu vživotě žádnou písničku nenapíšeme. Počítám, kolik se jich dostalo mezi posluchače…Jen jedny nervy mám, Víš, je to prosté, Drahá, žena, Půl párku jinak… Ataké ta, podle níž pojmenoval své album zroku 1980– Srdce zplíšku. Největší radost jsme původně měli zmnohadílné zhudebněné básně Motýl, který přeletěl oceán. Karel kní napsal nádhernou hudbu a celou (8 stránek) se ji naučil nazpaměť (jednou jsem ho vyzkoušel před publikem a on ji po dvaceti letech dokázal zazpívat až do konce!). Ta báseň začíná slovy „Dnes je mi rovných třicet let…“ Ano, tolik nám bylo, když zní Karel udělal krásný šanson. Jenomže na žádnou chystanou desku se mu nikdy nehodil– odrazovala jeho desetiminutová délka. „Tak co bude sMotýlem?“ ptal jsem se ho vždy po několika letech, to už jsme se nestýkali tak často. „Mohu zpívat: Dnes je mi rovných pětatřicet let, to se mi tam vejde“ odpověděl jednou, podruhé zase hlásil: „Dnes je mi rovných čtyřicet pět let…“ Pak nás minula padesátka a když se hlásila šedesátka, oznámil mi jednoho dne rozpačitě: „Hele, nemohl bys přepsat některé pasáže? Třeba tu otom, že „objevovat jdu všední svět“ a doufám, že „narazím jednou na štěstí…“

Nu– vzdali jsme to nakonec oba. Čtu si dnes závěr té písně a je mi smutno: „Dnes je mi rovných třicet let / Vtěle jak vdivoké tundře / Srdce bije– stroj na pohled / Někdy mám strach žeumře…“

PETR KOVAŘÍK