.

ČTĚTE TAKÉ:
1. DÍL: Pěšáci v Dubaji? Pro místní zázrak

2. DÍL: Do Dubaje se bez skenu oční sítnice nedostanete

Další den v Dubaji je tu. Ráno nás budí překvapivé počasí a nevěříme svým očím, za okny hotelu hustě prší. Vždyť v Dubaji prší v tomto období jen jeden den v měsíci! Naštěstí během snídaně déšť ustal a my mohli uskutečnit další výlet.

K naší smůle bylo metro otevřené až od 14 hodin, protože byl víkend. Změnili jsme proto plán a místo k nejdražšímu hotelu světa vyrážíme do jediného historického místa v Dubaji, do čtvrti Bastakyia.

Ta je ukázkou života v Dubaji na počátku 20. století. Rozkládá se na malém prostoru, který projdete za pár desítek minut. Je to naprosto něco jiného než nové přepychové hotely, skleněné mrakodrapy a jiné vymoženosti dnešní doby. Bastakyia je v podstatě malá uzavřená vesnička, která si žije svým životem.

Určitě vás zarazí pozoruhodné vysoké věže, které nechybí u žádného domu. Ty slouží jako přirozená klimatizace. Jejich stavitelé využívali komínového efektu.

Ulice dýchají jedinečnou atmosférou, kterou dokresluje bělostná mešita s krásnými štukovými detaily. Když se nám podařilo dostatečně načerpat zdejší atmosféru, vyrazili jsme dál po nábřeží Dubaj Creek, nechali se vést zálivem až k dokům, kde nás čekalo rozhodnutí, co dál.

Volba byla jasná: nejdražší, sedmihvězdičkový hotel světa Burj Al Arab, který je postaven na umělém ostrově na moři. Jeho základy sahají až do hloubky 45 m, jeho výška je 321 m a přezdívá se mu plachetnice nebo Alláhův prst.

Do hotelu se bohužel nedostanete, musíte mít minimálně rezervaci do tamní restaurace. Proto jsme vyfotili pár snímků a vyrazili podél vodního světa do sousedního obchodního centra, které bylo celé stylizováno do Benátek. Dokonce nechyběly ani kanály a gondoly. Interiér tržiště byl velmi propracovaný. Jen ta benátská patina mu chyběla.

KATEŘINA SLOVÁKOVÁ

(red. upravila Zuzana Škvrnová)