Jejich vyprávění jsme minule opustili ve chvíli, kdy se celí promočení a zmrzlí plahočili na vrchol jedné z hor.

Přelézáme z kamene na kámen a ocitáme se na vrcholu hory Virful Judele. Jaká by odtud musela být pěkná vyhlídka. Zastavujeme jen na pár vteřin, chceme být co nejdříve dole.

Chvílemi mám pocit, že mě ten vítr povalí na zem. Stezka se změnila v horský potok díky té spoustě vody, co padá z nebes. Cesta pomalu klesá a my toužebně vyhlížíme jezero Bucura s chatou Horské služby. Jaké to zklamání, když v mlze uvidíme jezero, ale bez chaty. To se opakuje ještě několikrát, až konečně: tamhle, na břehu je chata. Dokázali jsme to.

Vidina odpočinku a teplého čaje nás žene kupředu. U chaty nás vítají členové Salvamontu a jsou evidentně rádi, že jsme v pořádku došli. Přestrojíme se do suchého oblečení a už máme nalitý čaj a pálenku. Čaj má velice specifickou a příjemnou chuť, je z kvítí, které tady roste v horách.

Horalé jsou velmi přátelští a nechávají nás přespat v chatě. Ta je zařízena velice skromně, lavice s plynovým sporákem v předsíňce a stůl s lavicí a židlemi v místnosti, kde jsou také dvě postele, jež vypadají jako regály.

Nicméně v tuhle chvíli bychom byli vděčni, i kdybychom měli spát jen na holé zemi. V podkroví se nachází ještě ložnice, kde spí naši zachránci.

Více zase příště.

LUBOŠ HOLEČEK

ČTĚTE TAKÉ:
1. DÍL: Kroupy dohnaly výpravu na pokraj sil