Uprchlíků z Ukrajiny k nám přichází stále méně, zatímco v prvním měsíci války zaregistrovaly úřady v hradeckém kraji 10700 běženců, v srpnu to už byla desetina lidí. Jak vnímáte situaci vy?
Situace se hodně zklidnila, ale stále přichází týdně kolem 200 lidí. Stále to jsou především ženy s malými a školou povinnými dětmi, staří lidé. Mužů přichází minimálně, třeba provází nemocnou manželku, ženu před porodem a podobně. To složení je obdobné jako na začátku války. Měli jsme tady například muže, který měl z boje zranění a následně špatně srostlé prsty. Tady ho ve fakultní nemocnici vyšetřili a podstoupil léčbu. Setkal se s dětmi a manželkou a po zotavení se vrátil na frontu.

Situace na Ukrajině se z našeho pohledu stabilizovala, proč sem tedy podle Vás stále přicházejí běženci?
Je stále hodně uprchlíků z východních regionů Ukrajiny, část lidí přichází za svými příbuznými, kteří přišli na začátku války. Cítí se tady bezpečněji. Na Ukrajině stále není bezpečno, ruské ostřelování může zasáhnout prakticky každou část země.

Kolik Ukrajinců tady chce zůstat?
Co se s nimi bavíme, tak zůstat by tady chtěla asi třetina lidí. Někteří lidé se už třeba vrátili na Ukrajinu, zjistili, že jejich dům, byt už neexistuje a vrátili se zase sem. Je důležité, aby celá Evropa vytrvala v pomoci Ukrajině, aby ti lidé měli naději, že se tam situace zase zlepší a pak se jich třeba bude chtít vrátit domů ještě víc. Věřím, že Ukrajině pomůžeme s obnovou země. Na druhou stranu, naše populace stárne a ti, co tady zůstanou, mohou omladit naší společnost.

Jak vlastně pomáháte?
V našem Integračním centru pro cizince poskytujeme poradenství. Vysvětlujeme Ukrajincům, za jakých podmínek tady mohou být, jak to mají se zdravotním pojištěním, na co mají nárok. Pak jim pomáháme s nalezením zaměstnání, dětem najít školu, mateřskou školu, ze sbírek můžeme pomoci třeba s vybavením bytů, máme sociální šatník, teď přispíváme i na školní potřeby. Pak organizujeme kurzy češtiny, v září otevíráme v celém hradeckém kraji 30 nových kurzů. Také děláme  informační setkání, kde Ukrajincům vysvětlujeme, jak tady různé věci fungují. Jenom chci připomenout, že to, co děláme pro Ukrajinu, není na úkor pomoci našim lidem.

Je pro Ukrajince těžké sehnat práci?
Co se týče těch méně kvalifikovaných profesí, tak to není takový problém. Díky tomu, že jsou Slované jako my, tak jazyková bariéra není  není velká. Hodně pracují jako uklízečky, prodavačky, ve zdravotnictví nebo v sociálních službách. Přichází sem celé spektrum profesí. Teď berou vlastně jakoukoliv práci, ale až se aklimatizují, tak si budou chtít najít práci, která odpovídá jejich kvalifikaci. Nyní třeba žena i se dvěma vysokoškolskými tituly zatím dělá uklízečku.

Češi teď řeší drahé energie, inflaci. Často zaznívají hlasy, že bychom měli pomáhat hlavně sami sobě.
Váleční uprchlíci nyní potřebují pomoc. Můžeme být vděčni, že jsme to my, kdo jim může pomoci. Jsem vděčná za to, že se stále vlastně máme dobře. Musíme si připomínat, že Ukrajinci bojují s Ruskem i za nás.