Naše čtenářka, paní Tereza, podala společně s manželem návrh na osobní bankrot ke konci loňského roku a letos v lednu jim byl povolen. Zanedlouho budou mít první „oddlužovací“ rok za sebou.

Jak se jim změnil život po schválení návrhu na oddlužení ? „Ohromná úleva, konečně v noci klidně spím, manžel se taky uklidnil. Před podáním insolvenčního návrhu už byla situace neudržitelná. Psychologický nátlak věřitelů byl k nevydržení, noční telefonáty z neznámých čísel, výhrůžky. Nebylo kam utéct, doma jsme se hádali, kdo za to může, no děs!” vzpomíná paní Tereza.

Do neřešitelných dluhů se dostali rychle. Veškeré rodinné úspory dali na koupi bytu. Naletěli však jako řada dalších nájemníků na podvodníky a o peníze přišli. I když byla podaná hromadná žaloba, není jisté, zda se jim někdy tyto úspory vrátí. Navíc museli opět řešit své bydlení. Možná také díky těmto stresům propukla u paní Terezy rakovina, kterou naštěstí odhalili lékaři včas.

Tereza prodělala několik operací a následných chemoterapií. Přišla o práci a o příjem a až po čase jí byl přiznán invalidní důchod necelých osmi tisíc. Manžel Jaroslav je ve starobním důchodu, přivydělával si jako opravář v autoservisu. O tuto možnost přišel v létě, kdy byl servis nucen propouštět. Proto si manželé vzali půjčku. A když ji nebyli schopni splácet ,vzali si na její pokrytí druhou, pak další…

„Vím, že se nemá vyrážet klín klínem, splácet půjčku půjčkou. Je to hezká teorie, pokud máte na živobytí a nenastoupí na vás vymahač nebo exekutor. Chcete se jen zachránit,” říká paní Tereza.

Kde hledala pomoc? „Ptala jsem se známých, zkoušela jsem odpovídat na různé inzeráty. Místo, aby mi dotyční pomohli, podstrkovali mi k podpisu jen další smlouvy, nebo chtěli vstupní poplatky a peníze za zprostředkování. Po několika takovýchto zkušenostech manžel rezignoval a já zůstala na řešení dluhů sama,” Jak dodala, jednou našla leták hradecké Poradny pro lidi v tísni, kde byla nabídka bezplatné pomoci. Zpočátku tam ani nechtěla jít.

„Díky poradně se nám daří žít jako normálním lidem. Poslední roky jsem si to moc přála, užít si v klidu třeba obyčejný život u televize. I když si nemůžeme s penězi, které nám po splátkách v rámci insolvence zůstanou, užívat luxusu, přesto je nám mnohem líp. Občas můžu koupit nějakou drobnost vnoučatům. V poradně s námi připravili a vyplnili návrh na oddlužení, všechno propočítali, vysvětlili, a když nevím co a jak, nebo když mi přijde dopis od soudu nebo insolvenčního správce, běžím se poradit. Dříve jsem se hrozně styděla o tom mluvit, o našich problémech, dluzích. Byla to chyba, kdybych to tehdy věděla, mohla jsem si ušetřit spoustu problémů. Vždycky když jdu Kotěrovkou a vidím, že se v oknech Poradny svítí, mám dobrý pocit a mávám jim, i když mě asi nevidí,“ uzavřela svůj příběh paní Tereza.

(red, rb)