vysokého důstojníka a bohatého dvořana v severořeckém Thessaloniki neboli Soluni, jednom z nejvýznačnějších středisek Byzantské říše na pobřeží Egejského moře.

Cyril se původně jmenoval Konstantin, byl vysokoškolským profesorem a nadaným filozofem, zatímco Metoděj se dal na dráhu právníka. Oba se však rozhodli pro misionářský způsob života a stali se učiteli víry a nositeli kultury mezi pohanskými Slovany.

Roku 863 je byzantský císař Michal III., na žádost knížete Rostislava vyslal na Velkou Moravu. Přinesli sem slovanskou liturgii a písmo, tak zvanou „hlaholici“. Zatímco převážná část Evropy se pak ještě celá staletí kulturně vyžívala v latině, díky věrozvěstům vznikla na Velké Moravě literatura psaná slovanským jazykem.

Kde se mu věrozvěstové tak dokonale naučili, že mohli překládat i písmo svaté? Vysvětlení není složité.

V Soluni na severu Řecka, kde se oba učenci narodili, sídlili Řekové i Slované vedle sebe a děti na tomto území hovořily odmala oběma jazyky. Šlo vlastně o makedonskou variantu staré bulharštiny.

Při společném pobytu v Říme, kam věrozvěsty pozval papež Mikuláš I., Konstantin onemocněl, dva měsíce před smrtí vstoupil do řeckého kláštera a přijal jméno Cyril. Když ho pohřbívali v bazilice svatého Klimenta, bylo mu dvaačtyřicet let. Metoděj, už jako arcibiskup, se po několika misijních zastávkách vrátil na Moravu, kde se zatím mnohé změnilo a vládl zde kníže Svatopluk.

Ten by však, po vzoru franckých velmožů, viděl v kostelech raději v aristokratických kruzích módní latinu.

Ne právě ctnostný Svatoplukův život byl také příčinou sporů s ušlechtilým arcibiskupem Metodějem. Ten na Květnou neděli roku 885 sloužil ještě naposledy ve slovanském jazyce mši svatou a za dva dny na to, 6. dubna 885, zemřel, šestnáct let po svém bratru Cyrilovi. (zr)