O škrábání zad
Dá se černé svědomí vůbec 
vyprat?
A neobarví zbytek prádla?
Na to se ptám vždycky
když večer piju energy-drinky
jen proto abych měl sílu usnout…
Na srdce jsi mi rozbalila baletizol
podvádíš mě s mou vlastní duší
a já ti za to škrábu záda…

Mladý básník v nich řeší vlastní pocity, prožitky. „Je to svým způsobem sebeterapie," vysvětluje.

V ulicích města se tak ptá: „Dá se vůbec černé svědomí vyprat?"

Nebo přemýšlí: „Víš vezme ti to dech – když na tebe – třiadvacetiletá holka – z krásnýho černě – krajkovanýho prádla – vytáhne jedno prso a jizvu – pod kterou je malý – docela nepatrný tetování  – rakovina."

Jsou to vlastně vyznání – ale také pokus. David Kořínek se společně s kamarády pokouší dostat poezii blíže k lidem, což je jejich hlavní ambice. „Poezii zase tolik lidí nečte. Tohle může být nenásilný způsob, jak ji připomenout," říká.

Docela nepatrný tetování
Víš vezme ti to dech
když na tebe
třiadvacetiletá holka
z krásnýho černě
krajkovanýho prádla
vytáhne jedno prso a jizvu
pod kterou je malý
docela nepatrný tetování
r a k o v i n a
to aby nezapomněla
a nemusela to
zbytečně vysvětlovat
prostě ti to vezme dech
stejně jako ho vzala
už tolika lidem…

Hradecký mladík není první, kdo anonymně publikuje. Před třinácti lety zaplavily pražské metro milostné dopisy slavného spisovatele Michala Viewegha, který je však psal na objednávku jedné reklamní agentury.

Výtvory vzbudily obrovský zájem – a autor bestsellerů i kvůli tomu napsal Román pro ženy, který byl později také zfilmován.

David Kořínek, jenž píše básně přibližně od čtrnácti let, má zatím menší cíle. „Uvidíme, jakou bude mít akce odezvu," nechá se překvapit.

Čtěte také související poznámku v tomto odkazu.