Ředitel Klicperova divadla v Hradci Králové Ladislav Zeman včera zavítal do hradecké redakce Deníku na on–line rozhovor. Odpovídal na dotazy nejen o divadle.

Co vás v poslední době ve funkci znepokojuje a naopak přivádí k nadšení? (Gábina)
V celé naší společnosti, zejména té, která se tak ráda mediálně prezentuje, mně vadí a děsí zároveň jejich absolutní ignorance kultury, což je tak strašně vidět při jejich veřejných vystoupeních, jednáních v parlamentu i v zastupitelstvech na všech úrovních. Kulturu všichni zmiňují ve svých volebních programech a pak na ni zvesela kašlou. Když se má začít takzvaně šetřit, je pro ně nejsnadnější začít právě u kultury. K nadšení by mě přivedlo, kdyby tomu bylo právě naopak. Aby investice do kultury a do naší kultivace pomáhaly stavu, kdy se bude méně krást a podplácet a více se bude dbát na základní lidské hodnoty.

Jak byste popsal směřování Klicperova divadla od doby, kdy jste kapitánem na palubě divadelního svatostánku, kam až jste dospěli? (Lenka)
Na základě konkursu jsem přebíral hradecké divadlo 1. června 1990 a to bylo, jak známo, v totálním rozkladu. Tedy ideální situace, už se nedalo nic zkazit. Ten plán byl jasný: rychle se rozhodnout, ve spolupráci s tehdejším vedením města, pod které divadlo přešlo z Východočeského kraje. Tedy – co dál: chceme vůbec divadlo v Hradci Králové? Po generace tady byly sny o nové velké krásné divadelní budově. Všech těch asi šest projektů, kde všude v Hradci Králové mohlo stát nové divadlo, máme v archivu. Jejich realizace se v nových podmínkách mladé demokracie ukázala jako nereálná, takže tedy rehabilitovat stávající Klicperovo divadlo a přilehlý areál, což je celkem osm domů v historické části města. Za prvé: rehabilitace umělecká, bez přerušení provozu divadla. Za druhé: rehabilitace stavební a společenská. Neboli postupně, za provozu divadla, opravit všechny budovy (většina z nich byla v havarijním stavu) a vdechnout jim nový život. K tomu všemu vybudovat nový tým, který se v době otevření světa, sám rozhodne, že se soustředí na práci v divadle a pro divadlo. Všechny tyto rozpracované plány na minimálně dvacet let. Dokonce se v nich psalo, že až budeme umělecky sami tak dobří, snad budeme i sami inspirovat, chtěli bychom začít pořádat divadelní festivaly. No a vidíte: jsme těsně před sedmnáctým ročníkem dnes už proslulého festivalu Divadlo evropských regionů, který každých posledních deset dnů v červnu přivede do města až sedmdesát tisíc diváků.

Máte nějaký limit na každou premiéru, kolik můžete utratit? Nebo máte roční rozpočet? (Vanda Z.)
Jako nově zřízená obecně prospěšná společnost pracujeme s čtyřletým grantem, na kterém se podílí především město Hradec Králové, dále pak (zatím symbolicky) Královéhradecký kraj, Ministerstvo kultury ČR a tím čtvrtým pilířem financování jsme my sami, tedy tržbami za vstupenky, příspěvky partnerů a sponzorů a doplňkovou činností (půjčovna kostýmů, prodej programů a podobně). Náš podíl na financování provozu divadla je trvale vysoký, mezi 25 až 30 procenty ročního rozpočtu. Na všechno, co děláme, máme své limity a musíme dodržet jak roční, tak především ten čtyřletý rozpočet.

Máte nějaké „slabosti“? Například zálibu v rychlých autech? Nebo jiné? (Vladimír)
Těch by bylo! Tak za všechny: málo pohybu, nepravidelná strava, poruchy spánku, chabá znalost cizích jazyků, kde se domluvím asi v pěti řečech, ale na nějaké dopisování to moc není. Rychlá auta nemám, pouze šest let starou octavii, hlavně vůbec nehromadím majetek, pokud nepočítám knížky, obrázky, grafiky, filmová DVD, cestovní bedekry zajímavých destinací.

Máte čas na jiné koníčky, než se „točit“ kolem divadla? Zajdete si někdy na skleničku? Najdete si nyní v jarním období čas na obyčejnou procházku a vychutnávat si rozkvétající parky? Nebo jste spíš „zahlcený “ prací a volno odkládáte na divadelní prázdniny? Existuje vůbec pro vás pojem divadelní prázdniny? (Denisa)
Mezi moje koníčky patří výtvarné umění, architektura, film, hudba. No prostě všechno, co se tak hezky prolíná v divadle, což je můj koníček nejhlavnější. Před tím neutečete. Já myslím, že je to pro každého velikým štěstím, když je jeho práce zároveň koníčkem. Když si chci opravdu odpočinout, tak v létě zmizím do jižní Francie, miluji Provence, miluji Bretaň, miluji Paříž a její okolí. Na skleničku si zajdu rád tady i na svých cestách. Vždycky je nejdůležitější, s kým si ji vypijete.

Co pro vás znamená pojem Klicperovo divadlo? (Kristýna)
Klicperovo divadlo je dnes k mé veliké radosti respektovanou kulturní institucí, která zajímá obrovské množství lidí. Dělá mi radost, že nás většinou vnímají jako spolehlivého partnera, za kterým je dobré nejenom občas zajít, ale za kterým se vyplatí chodit pravidelně. To je ten kýžený stav společně sdílené sounáležitosti jeviště a hlediště. Jedině takto ta všechna práce všech zúčastněných dává divadlu smysl a nenahraditelnost. Prostě setkávání živých lidí, kterým je spolu dobře. Co víc si můžete v dnešní době přát!

Celý on-line rozhovor naleznete ZDE