Trošku netradičně se vypořádala hradecká základní škola Úprkova se současným neblahým trendem, kdy děti prakticky nečtou. Svým projektem Je nás slyšet následně „zabila dvě mouchy jednou ranou". Nejenom, že si děti navzájem nahrávají povinnou četbu, ale zároveň mají ty s logopedickými problémy možnost si jazyk formou učební hry „vybrousit". A jak to u podobných projektů bývá, přivedla zdejší učitelku Martinu Andrysovou k myšlence vlastně náhoda.

Děti 
z Bullerbynu, Broučci či Pes Baskervillský. To je jen malý výčet titulů, respektive jejich fragmentů, do kterých se mohou zaposlouchat  všichni, kdo navštíví webové stránky hradecké základní školy Úprkova.

Šťastná náhoda

Mluvené slovo však nevychází z úst žádného známého herce či herečky, ale 
k žákům skrze literaturu promlouvají jejich spolužáci.

To, že se škola pustila 
do projektu Je nás slyšet, má „na svědomí" zdejší knihovnice a učitelka Martina Andrysová. Ta však přiznává, že ji k audioknihovně, která v současnosti skýtá poslech 25 děl, přivedla šťastná náhoda.

„Když jsem do školy nastupovala, dostala jsem 
na starosti i knihovnu. Během této práce jsem zjistila, že některé děti špatně čtou. A to jak z důvodu toho, že je dnes četba na druhé koleji, tak i z důvodů poruchy učení," vzpomíná na své začátky Martina Andrysová s tím, že s učitelským sborem hledala cesty, jak tyto vady odbourat.

Vytipovalo se tak pár žáků, kteří chodili do knihovny „experimentovat" s projevem a četbou. „Například jsme se pokoušeli zpívat stylem opery. Mezi dětmi, které do knihovny chodily, byl i jeden chlapeček, který hned vznesl dotaz: „A k čemu mi to vlastně do budoucna bude?" To už jsem to začala vzdávat," popisuje Martina Andrysová krkolomné začátky celého projektu ve kterém měl najednou „neochotný chlapeček" hlavní roli.

„Nechala jsem ho na pokoji, ať si dělá a čte, co chce. Když jsem se však zaposlouchala do jeho hlasu, řekla jsem mu, že má krásný přednes. A jelikož ráda poslouchám rozhlas, tak mě přitom napadlo - co takhle děti nahrávat," říká učitelka, která se ihned se svoji ideou svěřila řediteli školy Petru Lehkému. A její prosba 
o další vývoj projektu sedla na úrodnou půdu. „A tak vlastně celý projekt začal," dodává žena s tím, že na úspěch nečekala dlouho.

„Jakmile se děti slyší, tak samy odhalí, kde dělají chyby. Navíc se tím, že jejich přednes poté slyší i jejich spolužáci, zbavují ostychu 
a zvedá jim to sebevědomí," míní Martina Andrysová, která se svým čtenářským štábem, jež v současnosti čítá 18 žáků (převážně 
z prvního stupně), nezakomponovala do úryvků jenom hlasy dětí, ale i prvky hudební.

„To vzešlo také od dětí. Například ukázka z Doylova Psa Baskervillského je podkreslována hrou na housle. A to proto, že, jak je známo, Sherlock Holmes na housle při svých dedukcích hrával," přibližuje další dětskou tvořivost kantorka.

A jaký je vlastně klíč 
k vybrané literatuře? Vychází ze Školního vzdělávacího programu.

Pokud se však něco načítá, nemusí to být hnedle literární dílo v pravém slova smyslu. „Podobnou metodu využíváme i u dětí s poruchou učení. Ti si tak například takto načtou část látky z přírodopisu či vlastivědy," nastiňuje další možnosti Marina Andrysová a dodává, že žáci z vyšších ročníků teď pokukují po načtení celé knihy.

Lepší soustředění

„Ale to je hudba budoucnosti. Jsem však ráda, že děti najednou četba začala bavit," říká Martina Andrysová, kterou doplňuje i ředitel školy Petr Lehký: „Pro nás je to obrovská zkušenost. Nejenom, že hlasité čtení pomáhá odbourávat logopedické vady, ale také odstraňuje poruchy učení 
a dětem zvedá sebevědomí. Navíc pomáhá žáků se lépe soustředit. A nakonec, kniha už není pro děti žádným nepřítelem."