Co s volným časem

Ve městě s pěticípou růží ve znaku tak mohl díky ní proběhnout již třetí ročník divadelní přehlídky.

„S myšlenku festivalu jsem si pohrávala již v době, kdy jsem zastávala funkci kulturní referentky. Bohužel se mi to nepovedlo. Když jsem odcházela do důchodu přemluvila jsem režisérku nově vznikajícího nechanického ochotnického spolku NOS Zuzku Kramářovou a dali jsme festival dohromady," řekla Deníku Ilona Matoušková a dodala, že u zrodu myšlenky divadelní přehlídky byla tak trochu i obava z prázdných dnů: „Prostě jsem i v důchodu chtěla něco dělat," řekla žena, která vyrůstala v rodině ochotníků, kdy při jejich zkouškách a představeních trávila čas 
v divadelním portálu i na jevišti. „Když za mnou Ilona přišla, byla jsem z toho nadšena. Sice se tu dlouhá léta konala představení ochotnických divadel, ale až teprve naše Matka zakladatelka tomu dala punc festivalu. Nutno je také poznamenat, že náš spolek po dlouhé, takřka padesátileté, odmlce navázal na původní ochotnický spolek Kolár, který tu působil v letech 1896 až 1966," uvedla režisérka NOSu Zuzana Kramářová s tím, že hezkou tradicí přehlídky se již stalo, že právě domácí na konci festivalu, jež trvá od září do března, „vyrukují" s novou hrou.

Řídit babinec

Tou se letos stala premiéra komedie Drcla loktem vo kredenc z pera Roberta Vrby. „Jsem ráda, že si k nám za ty tři roky našli diváci cestu. Také bych chtěla poděkovat našemu městu. Bez něho by to snad ani nešlo," dodala Zuzana Kramářová, která si v nechanickém ansámblu musí připadat jako velitelka „babince". „I když je ochotničení krásná činnost, tak narážíme na nedostatek mužských herců. V současnosti tu jsou tři, ale žen a dívek je osm. Zkrátka takový malý babinec," dodala režisérka NOSu.