Podle něj právě vlk, který již několik let rozděluje společnost na Broumovsku, paralelou na současnou rozdělenou společnost. Na jedné straně 76 minut dlouhého dokumentu jsou odpůrci vlka a na straně druhé ti, kteří jeho návrat na české území vítají.

„Snímkem jsem chtěl nejenom poukázat na rozdělenou českou společnost, ale pokusit se otevřít oči oběma znesvářeným stranám a pokusit se je více sblížit,“ dodává režisér, kterýsleduje celkem pět protagonistů přímo z Broumovska s různými postoji k životu i k vlkům. Zatímco pro jedny znamenají naději na ozdravení české krajiny, pro jiné ztělesňují nepřítele vraždícího bezbranná zvířata farmářů, proti kterému není možné se účinně bránit. Podle Páva by právě vlk mohl být na Broumovsku dlouho doutnající rozbuškou mezi starousedlíky a „přistěhovalci“. „Většina starousedlíků by ráda žila v prostředí bez predátora. Zastánci vlka se pak povětšinou rekrutují z těch, kteří se na Broumovsko přestěhovali z větších měst a ochranu životního prostředí berou jako své poslání. Ve filmu je to často vidět v tom pohledu, že na jedné straně starousedlíci profilují jak ti, kteří nechápou, jak jim mohou „Pražáci“ diktovat něco od počítače a na druhou stranu na ty, kteří starousedlíky berou jen jako vidláky z venkova,“ dodává režisér.

Po uvedení na mezinárodním filmovém festivalu v Jihlavě, kde Vlci na Hranicích získali Zvláštní uznání poroty, a po předpremiérách v rámci festivalu Jeden svět vstoupí film do českých kin 3. června. Stranu těch, kteří by rádi z Broumovska vlka vyhnali, reprezentuje mimo jiné starosta Vernéřovic Tomáš Havrlant. Ten si filmování užil a dál chce za svoji pravdu bojovat. „Budu rád, když se film dostane i na vyšší místa a podívají se na něj i politici, kteří od stolu v Praze rozhodují o něčem, co neznají,“ říká o filmu, který vznikal půl druhého roku Tomáš Havrlant a dodává, že s filmaři se stali přáteli. „Oni sem přišli jako mladí kluci z Prahy, kteří měli na vlky jasný názor. Ale teprve poté, co viděli tu každodenní práci a strach, zjistili, že to tady není tak jednoduché a ten problém není v tom, že jsme nepřátelé přírody, ale spíše naopak. Ten vlk je opravdu problém a velký nápor na psychiku.“

Podle starosty však mezi odpůrci a „vítači“ vlků nepanuje nevraživost :“Nikdy jsem neřekl, že by musíme vlky vystřílet, jen by se pro ně mělo najít jiné místo. Celé je to o pohledu na svět a přírodu. Pro mě osobně nejsou příznivci vlků osobní nepřátelé. Kdybych po škole zůstal v Praze a nešel sem, tak se na to třeba taky budu dívat jinak a říkat, co to blbí pastevci tam dělají a proč si nepořídí pasteveckého psa. Ale protože v tom žiju tak se na to dívám jako velký problém,“ uvedl Tomáš Havrlant a dodal, že s druhou stranou barikády, a to i tou nejhlasitější, má korektní vztahy. Například s paní Lenkou Štíhlovou, malochovatelkou ze Zdoňova. I ta bere film jako námět pro další diskuze.

„A stále si myslím, ale mohu se samozřejmě mýlit, že by se vlci zde přemnožili a museli se střílet či někam stěhovat. I stěhování je dle mého nerealizovatelné. Ale snad film všem ukáže lepší náhled na ceou situaci tady. Mnozí lidé totiž nevědí, co obnáší chovatelství,“ říká Lenka Štíhlová. I ona, stejně jako Tomáš Havrlant, dál trvá na svém. „Od počátku tvrdím, že střílet vlky je ukvapené. Na druhou stranu chápu ty chovatele, kteří s vlkem mají problém. Já osobně, jako malá chovatelka, nemám s vlky problém a vše mám zabezpečeno. Chápu však i rozhořčené chovatelů, ale měli bychom opravdu najít společný kompromis a hledat cestu, jak se s vlky zde sžít. A je to i otázka na stát, jak se on k tomu vyjádří.“