Za tu dobu zažil za volantem i spoustu zážitků. „Jednou jsem stál na křižovatce Heyrovského a zrovna převáželi na vozidle velkou loď. Do zastávky u nemocnice jsem tedy přijel o něco později a pán se do mě pustil, že mám zpoždění. Já říkám, stál jsem v křižovatce a čekal, až přejede parník. Hrozně ho to rozčílilo, myslel si, že si z něho dělám ještě legraci. Lidé se mě sice zastali a tvrdili, že tam skutečně jela loď, ale pán byl úplně nepříčetný,“ přiblížil jednu z příhod.
„Nebo v Třebši nastupovala paní a že by chtěla jednu stravenku. Koukal jsem na ní a ona řekla: Víte, co strávím času čekáním na autobus?“
Provoz i technika v době začátků Karla Šrámka v dopravním podniku a teď ? To se podle něho nedá vůbec srovnat. Hustota provozu je nyní mnohem větší, lidé mají silnější auta, řidiči jsou mnohem agresivnější a klidně jezdí na červenou. „To je v ulicích vidět dost často,“ tvrdí. Pochvaluje si rovněž techniku.
Řízení autobusu je nyní srovnatelné s osobním autem, člověk si ale musí dát pozor, aby někoho nezmáčkl ve dveřích nebo na srážku při výjezdu ze zastávek.
