Markéta Hroudová a Luděk Zigáček na naložených kolech, se čtyřletým Víťou a tříletou Šárkou ve vozíku projeli Bulharsko, Makedonii, Albánii, Černou Horu a Bosnu a Hercegovinu. O své pouti vyprávěli na festivalu Cyklocestování, který se o víkendu odehrával v hradeckém Biu Central.

Zklamání z měst 
a únik do hor

S koly ověšenými batohy a vozíkem pro děti rodinku z Těchonína kamarád nejprve odvezl do Bulharska. „S tím naším cirkusem by jet vlakem bylo náročné, museli bychom několikrát přestupovat," začala povídání Markéta Hroudová. A pak už se ve vyprávění o zemích, kam se běžný turista jen tak nevydá, střídala s Luďkem Zigáčkem.

Tak trochu zklamání z velkých měst a následný únik na horské hřebeny – to byl moment, který se opakoval v podstatě u každé země, již projeli. „V Bulharsku jsme si užili s tím jejich kývání hlavou. Trvalo nám, než jsme si na to zvykli. Při nákupech, když paní vrtěla hlavou, jakože chleba nemají a za sebou měla plný regál," smál se Luděk.

V Makedonii třeba úplně v klidu a pohodě jeli na kolech po dálnici. „Projede tam totiž jen jedno auto za deset minut a jsou tam široké krajní pruhy. Navíc policajtům to nevadí," vysvětlila Markéta. Se zemí se rozloučili výletem na Ohridské jezero a pak už hurá do Albánie.

„Tuhle zemi buď nenávidíte nebo milujete. My si ji nakonec oblíbili. Albánci jsou strašně přátelští k dětem, jinak města jsou docela moderní, ale venkov – to je bída," vyprávěla Markéta. Albánci si také nedělají těžkou hlavu z vyvážením odpadků, odvezou je zkrátka za město a hromady nepořádku v nádherné hornaté krajině opravdu nejsou hezkou podívanou. Nic moc není ani albánská riviéra. Typické jsou pro Albánii malé hříbkovité bunkříky, které jsou rozesety naprosto všude. Údajně jich je kolem osmi set tisíc. Za jejich výstavbu může vůdce Enver Hoxha, který se bál útoku v podstatě odkudkoliv.

Cestovatelé byli zklamaní i albánským městem Durrës. „Těšili jsme se na památky, třeba na římský amfiteátr, ale byly to jen zbytky kdysi monumentálních staveb mezi ošklivými paneláky," posteskl si  Luděk.

Ani moře zrovna nebylo čisté, takže cestovatelé zamířili opět do hor. Při velkém stoupání i horku někdy musely děti vystoupit z vozíčku a chvilku se projít. Není divu – cestovatelé uvedli, že Luďkův povoz dohromady vážil 200 kilogramů. „Dvanáct jsem jich ale během cesty shodil," pochlubil se Luděk.

Na festivalu se povídalo i o cestování na skládačkách nebo na solárním kole.