„Je to katastrofa a hrůza. Bylo to peklo, ale naštěstí se nikomu nic nestalo," popisuje čtvrteční ničivý vítr Blanka Mrkvičková, která do Svinar na chatu jezdí již dlouhá léta a prožila zde krásné chvíle na mateřské dovolené. Po řádění přírodního živlu jí zbyly oči jen pro pláč.

„Je to smutné, když s těmito místy končí kus vašeho života. Stromy, které pamatují naše prarodiče, rodiče, jsou během několika minut minulostí," říká Blanka Mrkvičková.

Dveře zavalil strom

Při vichřici trávila volné chvíle v chatě její dcera s kamarádkou. „Na dveře spadl strom, takže se holky nemohly dostat ven. Signál mobilního telefonu byl v pořádku, tak zavolali na linku 150, protože měly obavu, aby je kmen nezavalil. Nakonec musely vylézt oknem. Také automobil její kamarádky je poškozený od stromu," vypráví Blanka Mrkvičková. Pod spadlými stromy byly zničeny nejen chaty a vozidla, ale také keře  rybízů i angreštů či vybavení chat.

Chyběly cesty

Nejen chaty, ale také příjezdové cesty byly zavaleny zlomenými větvemi a popadanými stromy, což znepříjemnilo přístup hasičům, kteří se do lokality museli dostat přes louku od Blešna.

„Většina z přítomných přečkala nejhorší okamžiky na bobku ve sklepech. Jeden soused měl týden novou střechu, která je nyní na odpis. Naše chata jsou stranou z osady směrem k nově hloubenému písáku. Ve vlastní osadě dopadli daleko hůře, protože tam jsou chaty přímo v lese a padající kmeny trefily  střechy i zaparkovaná auta. Navíc vzal vítr dráty elektrického vedení, takže nešel proud. Proto jsem tam vezla jídlo a kafe 
v termosce," pokračuje Blanka Mrkvičková.

Dodala, že se po katastrofě všichni lidé stmelili a navzájem si pomáhali. „Bohužel se našli turisté, kteří zastavovali a fotili si cizí neštěstí. Další hyeny si už začínají na vozících odvážet spadlé, nařezané dřevo. Litovala jsem souseda, kterému na novém automobilu skončil strom. Měl najeto jen osm tisíc kilometrů," dodává Martina Samková, majitelka chaty v postižené oblasti. Také ona potřebovala pomoc hasičů. Vysoká borovice se totiž zřítila na dub, zůstala viset ve vzduchu a hrozilo nebezpečí pádu.

„Byl to specifický zásah, který jsem ještě nezažil. Starousedlíci tvrdí, že za posledních šedesát, sedmdesát let takový poryv větru nepamatují. Museli jsme si pomoci speciální technikou i motorovými pilami. Kde hrozil bezprostřední pád větví nebo kmenů, tak jsme použili lana. Je tu ještě práce minimálně na několik dnů, možná týdnů," popisuje zásah Robert Špaček, velitel  jednotky Sboru dobrovolných hasičů Svinary.