„V okrese Hradec Králové je registrováno devět ekologických zemědělců, z toho ovšem pouze čtyři na okrese i hospodaří. Jejich počet se zvyšuje jen nepatrně, protože půdní a klimatické podmínky okresu předurčují ke konvenčnímu zemědělství,“ říká Jindřich Fryš, ředitel Okresní agrární komory Hradec Králové.

Jedním z důvodů, proč není na Hradecku ekologických zemědělců více, je také absence dalších služeb, zejména agroturistiky. „Ekofarmy jsou lokalizovány především v horských a podhorských oblastech,“ uvedl Jindřich Fryš.

Třeba na Trutnovsku je až několik desítek ekofarem. Miloš Švec je jedním z mála ekofarmářů, kteří na Hradecku produkují biopotraviny. Na své Ovčí farmě v Bělči nad Orlicí chová krávy, ovce a slepice. Pěstuje také obilí a mrkev. Podle svých slov běžně využívá dotace ze strukturálních fondů.
„Funguje to dobře,“ říká. Jak ale dodává, zájem o bioprodukty ze strany českých odběratelů je nevalný, největší odbytiště svých produktů, zejména masa, tak nachází v zahraničí.
„Velký odbyt je ve Francii, Německu a Itálii. Tady nikdo nemá o jehněčí zájem. Rozdíl mezi ekologickým a běžným zemědělstvím není valný, alespoň co se týká ceny jehněčího masa. U hovězího je rozdíl výkupních cen deset procent ve prospěch biomasa,“ míní Miloš Švec.

Největším problémem je tedy nalézt odbyt. „Pokud se neseženou odběratelé, tak je to těžké. A do řetězců produkty určitě nedodávám,“ řekl. A prodejci českých biopotravin?
„Nemají zájem, oni mají spíše zájem o sušené potraviny, o maso už vůbec ne. Pokud jde o zeleninu, pěstuji také obilí a mrkev. Odbyt mrkve jde přes Čeroz, který se o to stará velice dobře. Pěstovat biozeleninu ve velkém množství je ale problém,“ uvedl Miloš Švec.

Lukáš Holeček (lh)